Dvě hodiny trval koncert legendární kapely Olympic, který se druhé červnové úterý uskutečnil v kolínském divadle. Ve špičkovém zvuku i nasvícení kytarista a zpěvák Petr Janda, basový kytarista Milan Broum, hráč na klávesové nástroje, flétnu a foukací harmoniku Jiří Valenta a bubeník Martin Vajgl prošli celou historií kapely. Zaznělo několik skladeb z posledních tří řadových desek Souhvězdí šílenců, Souhvězdí drsňáků i Souhvězdí romantiků, ale také stěžejní hity skupiny, například jedna z nejstarších skladeb Pták rosomák (1969).
Z těch let zazněla i mírně zrychlená balada Bon Soir Mademoiselle Paris, Kufr nebo Želva. V divadelních plyšových sedadlech se atmosféra rozehřívala pomalu. Ale Želvu, Okno mé lásky či Proč zrovna ty si už zpívalo celé divadlo, tleskalo do rytmu a mávalo rukama nad hlavami. Po Jsem to já jak zamlada se kapela rozloučila a aplaudující divadlo povstalo. Následující přídavkové Dej mi víc svý lásky a Jasnou zprávu odzpívali fanoušci sborově. Kapela se definitivně rozloučila dalším nesmrtelným hitem, baladou Slzy tvý mámy.
„Jen kámen, co se valí, mech na sebe nenachytá,“ zpívá Olympic v jedné z nových skladeb, nazvaných Kámen, co se valí. O kapele a především o jejím frontmanovi to platí doslova.
Zdeněk Hejduk
Fotografie autor
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.