Je to už několik měsíců, co jsem opustila tuto zemi – dostatečně dlouhá doba, abych zapomněla na to, jak byl holandský život chvílemi náročný, to pro tu odlišnost každodenního života, a mně se opět zachtělo se tam jet podívat. Připomenout si naopak ty hezké chvíle a třeba někoho inspirovat k další, nepříliš obvyklé prázdninové cestě…
1. Proč jsem si tedy vybrala pro svůj studijní pobyt právě Nizozemsko?
Nizozemí není na první pohled dech beroucí země. Holandskem se nepochlubíte jako s výletem za oceán a je mnoho Čechů, co Nizozemí navštívili, či tu dokonce žijí. Jako i já, alespoň po dobu půl roku, kdy jsem měla možnost poznat holandský život naplno. Zvláštní, jak tahle relativně krátká doba přinesla do mého života spoustu nového. A to zdaleka nejsem „od maminky“ poprvé. Jste-li tu na dovolené, věnujete pozornost odlišnostem od českého světa. Po měsíci si je však přestanete fotit. Nastává fáze, kdy přemýšlíte, jestli pro ně tuhle zemi milujete či nenávidíte. Neptejte se mě, jak to cítím já. Pořád na to totiž nedokážu přijít. Jedno ale přiznám. Stýská se mi po svém Holanďanovi. I když krátká známost, přesto intenzivní. Vždycky stál při mně. Když jsem potřebovala odvézt z obchodu nákup. Když mi byla večer venku zima a chtěla jsem rychle domů. Nebo jsem si usmyslela, že pojedeme na výlet k holandskému pobřeží, 75 km tam i zpět. Nedejbože, když se o mě pokoušel jiný Holanďan, to jste měli slyšet, jak cinkal!
2. Jací vlastně lidé v téhle zemi jsou?
O Holanďanech se říká, že jsou šetřiví. Takový přístup k životu protkává celou holandskou duši. Nemějme to však místním za zlé, sami si to neuvědomují, jedná se spíše o roztomilé maličkosti vycházející z jejich kultury obecně: lidé jezdí takřka výhradně na kolech, bydlí v úzkých a vysokých domcích (stejně takové jsou i jejich schody a umyvadla často jen se studenou vodou), obědvají tousty a nosí dřeváky. A nemají žádné závěsy, to aby se všemi ostatními sdíleli to, co mají. Vlastně hlavně to, co nemají. Ale to vychází spíše z historie, o tom jindy.
Nemohu však opomenout jejich přátelskost a snahu pomoci. To je nejspíš obecná západoevropská idea bytí. Holanďani jsou navíc velmi precizní, což vyplívá z všudypřítomné konkurence, a to zejména v profesním životě Holanďanů. A snad jsou i tolerantnější než jiné národy. Nesouvisí s tím náhodou obecná multikulturalita, legalizovaná prostituce a marihuana?
Kultura je to odlišná, pravda, ale pouze do takové míry, do jaké se (ne)budete chtít nechat ovlivnit. A protože už víte, že jsem ochromovala svým stylovým kolem s výzdobou, jsem světlý typ a k obědu jsem chroupala sladkou housku s rozinkami a sýrem (typicky holandská záležitost), nikdo neměl pochyby, že jsem součástí toho Groningenského světa [čti Chroningen].
3. Nikdy nepoznáte danou kulturu lépe, než při jídle…
Holandská kuchyně se nestala mou nejoblíbenější, receptům, které uvedu, se člověk spíše zasměje, než aby mu z nich tekly sliny. Převážně je všechno smažené, tzn. rychlé a levné na přípravu (a zase ta šetřivost). Tak např. typickým holandským obědem je sendvič a čokomléko. Když je venku sychravo (to je v Holandsku vlastně pořád) a člověk touží po něčem teplém do žaludku, vybere si Frikandel – smažený párek z mletého masa (směs kuřecího a vepřového), uprostřed často nakrojený, aby se do něho mohla nasypat drobně nakrájená cibule. Namáčí se do majonézy, kečupu či hořčice. Různé druhy omáček a samozřejmě cibule doprovází i smažené kousky ryb, tzv. kibbeling, či syrové herinky.
To, co už možná nikde na světě neuvidíte, jsou automaty, ve kterých můžete podobná jídla nalézt v jakoukoliv denní i noční dobu! Stejně jako jinde neuslyšíte výraz slasti z jídla, kterého se vám dostalo např. na návštěvě: hlavně nezapomeňte na výrazné Lekkerrr! (Holanďani ho doprovází typickým pohybem ruky, směřující dlaní od ucha dopředu a zase zpět, frekvence záleží na tom, jak moc jste si pochutnali!)
Pozvat dívku na „večeři k automatu“ by nejspíš nebyla cesta k úspěchu. Samozřejmě tedy můžete zakusit opět jedinečný holandský recept, a to třeba v kamenných restauracích. Uvedu např. Stamppot, rozmačkané brambory s kysaným zelím, čekankou, kapustou, špenátem, mrkví a cibulí. Tuhle kaši (umíte si představit tu barvu, že? ) pojídáte s uzenou klobásou. Že i s tímto jídlem dívku neoslovíte, spíš naopak? Tak pak už nezbývá nic jiného, než americký hamburger. Holanďani, významní kolonizátoři v období 17. století, založili oblast Nového Amsterdamu (dnešní New York a okolí), je tedy jasné, že jejich kuchyně není vlastně zcela jejich, nýbrž se v ní odráží mnoho zahraničních vlivů. Jako v celé jejich kultuře.
Jestli vás moje zážitky a zkušenosti s holandským světem doposud nezaujaly, nezbývá, než se do této placaté zemičky vydat po vlastní ose a udělat si vlastní názor. Na cinkot kol, smažené párky z automatu, romantické grachty a ustálený výraz, který nemá v jiných jazycích obdoby: „Het is gezellig!“ [čti chazelach]. V překladu: “Je mi příjemně, útulně, jsem tu s vámi rád(a), fajn atmosféra.” Já jsem si ho však přeložila po svém: zeptejte se mě ještě jednou na můj vztah k Holandsku. Jsem v tom až po uši!
Já tam rozhodně nebyla naposledy. A co vy?
Bára Bártová
Fotografie Tomáš Čech
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.