My lidé, pokud nás něco bolí, necítíme se dobře, zajdeme k doktorovi a vypovíme mu, že nás tuhle bolí, tuhle píchá, špatně se nám chodí. Kyčle už neslouží jako dříve, záda po celodenní práci na zahradě jsou bolavá, namožené klouby a svaly po sportovních výkonech,
i rekreačních, o sobě dávají znát. Stejné potíže jako nás človíčky postihují i naše mazlíčky. Ano, je to tak! I kočky, pejskové, koně a jiná zvířata trpí problémy pohybového aparátu.
O zvířata se zajímám od mládí, po vystudování veterinární školy se jim stále věnuji, ať už je to v oblasti krmiv, přírodních preparátů pro ně, ale v poslední době zejména v oblasti prevence pohybového aparátu – Dornově metodě pro zvířata. Absolvoval jsem několik seminářů pod vedením zkušené lektorky, která se této metodě věnuje léta. Načerpané zkušenosti a dovednosti používám nejen při problémech, které jsou viditelné, například kulhání zvířat, neochota běhat atd., ale také při preventivních terapiích.
Co to Dornova metoda – zvířata vlastně je? Základní význam spočívá v navrácení kloubů a obratlů do fyziologické, tedy správné polohy. Je to jemná manuální terapie, prováděná v dynamice svalového aparátu, která se děje volným a přirozeným pohybem za aktivní účasti pacienta. Tímto pohybem se obchází svalová ochrana, zaměstnané svaly umožní terapeutovi volnou manipulaci s klouby, kostmi i obratli. Zároveň dochází i k uvolnění blokád ve tkáních.
Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že obzvláště pejskům jsou tyto pohyby
a doteky velmi příjemné. Často se mi stává, že během terapie pacient usne. Pro terapeuta je pak mnohem snazší více splynout se zvířetem a diagnostikovat změny v opěrném aparátu.
Terapeut po vizuálním a hmatovém zhodnocení stavu zvířete pracuje pouze dotykem rukou. Palcem, pěstí či dlaní vyvíjí tlak na napravovanou kost či kloub, pracuje za současného pohybu těla. Dornova metoda není diagnostická metoda a je primárně určena jako preventivní péče o opěrný aparát.
Chovatelé se čím dál tím více zajímají o ošetření touto metodou, dbají na prevenci, a to je dobré znamení. Abych neuváděl pouze teorii, jeden příklad za všechny. Nejenom psi se sportovním zařazením mají úrazy. U psa mé kamarádky, který je klidný, pohodový, závislý na rodině, zbytečně neriskuje, zdržuje se vždy opodál, stačil jeden neopatrný seskok z pohovky. Při dopadu se mu rozjely přední nohy a pejsek přepadl přes hlavu na záda. Na první pohled nebylo nic poznat, nevykazoval žádné známky zranění. Zvířata často nedají na sobě nic znát. Po ošetření veterinárním lékařem a po klidovém režimu s ním přišli na terapii. Zjistil jsem posun ramenního kloubu. Tento stav byl fyzioterapií po několika návštěvách napraven.
Na závěr bych rád zdůraznil, jak moc je důležitý profesionální přístup fyzioterapeuta. Ten vede k vytvoření důvěry mezi chovateli zvířat a odbornou veřejností. Jakékoli změny v pohybovém aparátu nebo zdravotním stavu patří do rukou veterinárního lékaře. Na základě jeho doporučení se rozhodne o dalším postupu fyzioterapie.
Naše heslo je: Společnými silami dosáhneme cíle. Více se dozvíte na webových stránkách www.psi-fyzioterapie.cz.
Pavel Černý, veterinární technik
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.