0

MARTIN STARÝ

Se starostou o starostech i věcech obyčejných

stary-starostaS novým a mladým starostou Kutné Hory Martinem Starým jsme následující rozhovor začali nad sklenkou červeného vína, a mě v tom okamžiku napadla taková, možná až nepatřičná úvodní otázka:

Pane starosto, je vhodné, abyste ve své funkci chodil mezi „obyčejné lidi“ třeba do hospody čtvrté cenové skupiny bez obsluhy? Tím neříkám, že tam chodíte. Berte to jako otázku spíše akademickou.
Ale já tam občas chodím! A proč by se to nehodilo? Starosta je taky jenom „obyčejný člověk“. Jeden z mnoha obyvatel tohoto města. To, že mu na určitou dobu byl svěřen starostenský úřad, z něj přece ještě nedělá někoho výjimečného. Lidová moudrost říká, že když člověk stoupá nahoru, měl by se chovat tak, aby se svému okolí mohl podívat zpříma do očí, až půjde dolů. Řekněme, že je to moje životní krédo, kterého se chci držet. Každé rozhodnutí, které ve funkci udělám, si musím v duchu porovnávat s případným rozhodnutím – jak vy říkáte – „obyčejného člověka“. Čím víc se výsledek těch porovnání bude shodovat, tím líp.

Říkáte „rozhodnutí“. Ale to přece neděláte sám. Měl byste naslouchat i svému týmu kolegů, tedy městské radě a členům zastupitelstva.
Trochu vás poopravím. Nejenom, že bych „měl“, ale musím. To je přece samozřejmé. Podle mne je starosta hlavou skupiny lidí, tedy týmu, do níž patří nejen členové rady a zastupitelstva, ale i ten už tolikrát zmiňovaný obyčejný člověk. Názory na jeden a tentýž problém se mohou, a dokonce bych řekl, že by se měly lišit. Výsledné rozhodnutí by tedy mělo být tím nejvhodnějším závěrem jednotlivých názorů na dané téma.

Pro mé ucho „obyčejného člověka“ to zní velice hezky. Ale jak to chcete dokázat?
Nečekejte ode mne jednoznačnou odpověď tady a teď. Jako tým jsme všichni na začátku společné cesty. Každý z nás má nejen své názory, ale i svoji míru zkušeností, daných nejen věkem, ale i praxí v komunální či vyšší politice. Jsem přesvědčen, že je to dobrý tým.

Pojďme přejít od obecné teorie k denní praxi. Co je tedy pro vás i váš tým současnou prioritou?
To není otázka pro odpověď jednou větou. Těch priorit je samozřejmě dost a dost.
Tak alespoň příklad.
Kutné Hoře chybí pracovní příležitosti. Uvědomte si, kolik bývalých podniků, zaměstnávajících stovky lidí nenávratně zmizelo. Vím, že neříkám nic nového, ale hledat za ně odpovídající a smysluplnou náhradu považuji za jednu z těch priorit. Úbytek pracovních příležitostí s sebou nese i úbytek kupní síly obyvatel i úbytek zákazníků v těch firmách či obchodech, které tu fungují. A – konec konců – i v těch hospodách, o nichž jste začal. To je špatné. A zase – to není k řešení ze dne na den. Začínáme jednat s potencionálními investory, což sice dělali i naši předchůdci, ale zatím bez většího úspěchu. My bychom postupně chtěli viditelného úspěchu dosáhnout. A věříme si. Chcete další příklad priorit?

Samozřejmě.
Kutná Hora stárne a ubývá jí počet obyvatel. Důvody úbytku jsou různé. Zastavit tento velmi nepříznivý jev vlastně souvisí s vaší předchozí otázkou. Pokud se nám ten pokles nepodaří reálným způsobem zastavit, tak to bude mít na celkový život města dost špatný vliv. A tady zkusím být konkrétnější: jistě víte o nedávných pokusech našich předchůdců dostat do života města vysokoškolskou generaci studentů oborů, navazujících na historický charakter města. Zůstalo ale jen u snahy. Já věřím, že nám se podaří dostat snahy do reality. A abych byl ještě konkrétnější – jedná se mimo jiné o využití tolikrát diskutovaného objektu bývalého Tellerova cukrovaru v těsném sousedství lokality Klimeška. Považujeme jej za perspektivní objekt, vyžadující pochopitelně nemalé vstupní investice. Jméno možného investora, s nímž se již začalo jednat, si s dovolením ponechám „v rukávu“. Jsme teprve na začátku. Je to otázka času. Musíme si všichni dát čas na odpověď k řešení čehokoliv, co se týká života města a jeho „obyčejných lidí“. Ten čas nesmí být dlouhý, ale na jeho konci by měl být respektován názor většiny. Tedy, pokud je podepřen fakty a ne hospodskými řečmi. I když, jak jsem řekl, i v těch hovorech u piva je leckdy zdravý názor. Jde o to naslouchat

Stále čekám, kdy se zmíníte o turistickém ruchu jako prioritě.
Víte, turistický ruch je dost často používán jako samospasitelný princip života města. Považuji to trochu za zjednodušený názor. O Kutné Hoře se ví z bezpočtu pramenů na internetu, z odborných i populárních publikací i tematických článků na různé úrovni. Turisté k nám budou jezdit. O tom nepochybuji. My jim ale musíme nabídnout víc než jen chrám svaté Barbory, Kostnici a další. Musíme jim nabídnout město, které žije nejen památkami, ale i dneškem. Naučné stezky po okolí města jsou jedním z dobrých příkladů. Střed historického jádra, které je v odpoledních hodinách pusté, je naopak příkladem odstrašujícím. Projděte si Tylovou ulicí, bývalou obchodní tepnou. V přízemí většiny bývalých obchodů visí cedulka „k pronájmu“. Převážně se jedná o soukromé domy. Co s tím? Další priorita, jejíž řešení se nedá vyslovit hned teď. Je však nutné. Ale abych byl přece jen optimista: z mého hlediska si upřímně vážím všech těch dobrovolných aktivit skupin i jednotlivců, kteří se snaží město různými formami oživit. Jsou mezi nimi i profesionální agentury, ale já bych hlavní váhu kladl na šikovné a schopné spoluobčany, počínaje generací studentů a konče generací dříve narozených.

V souvislosti s vaší zmínkou o naučných stezkách by mne zajímalo, jak vidíte spojení své nové funkce starosty města s vašimi dlouholetými aktivitami v občanském sdružení Denemark. Nebude to znamenat konec této občanské iniciativy?
To rozhodně ne. Denemark mým nástupem k dočasně svěřené funkci starosty města rozhodně „neumře“. Jen se teď, v nové situaci potřebuje trochu nadechnout. Pokud jde o mne, rozhodl jsem se věnovat v nastávajícím období svůj čas i energii hlavně městu s tím, že mé žezlo ve vedení sdružení Denemark převezme moje zkušená kolegyně Iva Baláčková. Já se budu v rámci svých časových možností rád zúčastňovat nejen projednávání dalšího vývoje sdružení, ale i na konkrétních brigádách, které budou navazovat na záměry ochrany přírody města i jeho okolí a budou vlastně dalším impulzem pro zviditelnění přírodního bohatství celé lokality Kutnohorska. Mimo jiné si tím také „pročistím hlavu“ od nezbytného starostovského úřadování. Věřím, že díky všem členům našeho sdružení se podaří postupně uskutečňovat řadu dobrých nápadů, ať již je to projekt naučné stezky od Roztěže až po Vysokou, naučná cyklotrasa v oblasti Kačiny a Žehušic a další. Pokud mi čas dovolí, budu se podílet i na dalších projektech, týkajících se ochrany přírody Ale dovolte mi jednu zásadní připomínku:
to, že jsem byl zvolen starostou a zůstal jsem členem občanského sdružení
Denemark neznamená, že tato záslužná občanská iniciativa bude mít v grantovém systému města jakési výsadní postavení. To rozhodně ne. Každá občanská iniciativa – a teď je jedno, jaké má zaměření, bude oceňována korektně, bez ohledu na to, kdo ji vede. Jsem si jist, že tento můj názor, s nímž jsem v širším měřítku obecně prospěšné činnosti přijal místo starosty, se mi podaří i díky mým spolupracovníkům naplnit.

Dovolte mi závěrečnou otázku: z čeho čerpáte energii pro svá rozhodování?
Z názorů spoluobčanů, kteří svým volebním rozhodnutím svěřili město na následující čtyři roky do péče současného týmu radních a zastupitelů a samozřejmě i mně. Jestli jejich rozhodnutí bylo správné, ukáže čas a výsledky naší práce. A co se mě týká, jestli i dál budu stát na tom nejhořejším stupni pomyslného schodiště, nebo půjdu dolů, tak vás chci ujistit, že vnitřní pocit slušného pozdravení si vždycky v sobě zachovám. To je moje jistota.

Děkuji vám za rozhovor i za upřímnost.

Miroslav Štrobl

Leave a reply