Rubrika Poctivé podnikání

0

Země, kde dnes již opět znamená včera

Že se vám zdá titulek nesrozumitelný? Pochopitelně, vždyť jím parafrázuji jiné slavné nesrozumitelné komunistické heslo „o zemi, kde zítra již znamená včera“ (nebo jak to vlastně bylo, nikdy jsem tomu zcela neporozuměl). V titulku jsem chtěl krátce vyjádřit, že s naší zemí už jsme zase tam, kde jsme byli.
V socialismu.

Během krátkých tří let dokázali, zpočátku nenápadně, ale teď už drze očividně, přivést ČSSD, ANO a KDU-ČSL tuto zemi do stavu, který by se dal označit jako měkká totalita...

  >>> více...
0

Evropská unie není stát

3

Politici a politologové měli možná jasno už v době, kdy se rozhodovalo o tom, zda vstoupíme do EU či nikoli. Zdá se totiž, že federalistické tendence a budování mocenského centra „brusel“ bylo tématem již dlouho předtím. Jen my, občané, jsme nevěděli nic. EU nám byla prezentována jako spolek států, které se dohodly, že se chtějí dohodnout. Státy prý mají veškerou autonomii a jen ty kompetence, které dobrovolně předají společným orgánům, bude vykonávat EU.  

A proč se mají státy spolčit? Proč existuje EU? Přece proto, aby mohli lidé, peníze a zboží volně putovat z jedné země do druhé. Abychom mohli pracovat a žít, kde chceme, abychom mohli podnikat, kde chceme, abychom mohli prodávat a nakupovat, kde chceme, tedy v rámci EU...

  >>> více...
0

Čest práci! Zavede ministryně Marksová i povinný pozdrav?

Opět tady máme starý bolševický trik. Jedněm se maže med kolem úst a pomlouvají se druzí, aby se vyvolala třídní nenávist. Opět se vytváří dojem, jako by chudáci zaměstnanci byli odíráni a utlačováni těmi zlými podnikateli. Už je to tady zase. Gottwaldovi pohrobci vystrkují růžky srpů a hvězd. 

Pokud se takto chovají soudruzi odboroví předáci, je to nemorální a nechutné, ale pochopitelné, protože co taky mají dělat jiného, aby se chudáci uživili. Problém společnosti nastává, když se tak začnou chovat vládní politici, ministři a jejich náměstci. Michaela Marksová buduje z Ministerstva práce a sociálních věcí ministerstvo pro pracující a socialistické věci...

  >>> více...
0

Má občan pocit, že živnostník krátí daně? Stačí si vzít účet

Andrej Babiš postavil svou kampaň na podporu EET na ošklivé, ale v Česku rozšířené vlastnosti
– na závisti. V české
veřejnosti je pořád
spousta lidí, kteří si
neumí představit, že by „podnikatel“ byl
poctivý. Poctivý je přece jen zaměstnanec,
zatímco podnikání
či živnostničení
je krajně podezřelé. 

Tenhle postkomunistický názor Babiš, Mládek, Marksová a spol. přiživují a rozdělují tak společnost. A ministr Babiš toho zneužil i při rozhodování o EET. Prý živnostníci krátí daně, neodevzdávají DPH a hospodští kradou, podle Babiše, rovnou čtyřikrát. Podívejme se, jak tomu je ve skutečnosti.

Nejprve je třeba konstatovat jednoduchý, zjevný, ale panem Babišem zamlčovaný fakt, že DPH platí konečný spotřebitel.

An...

  >>> více...
0

Princip presumpce viny – zárodek autoritářského režimu v ČR?

Jedním z nástrojů každého autoritářského režimu je vytvoření mnoha a mnoha nejrůznějších pravidel, která pak může státní moc kontrolovat. Jejich dodržování je pro občany obtížné, protože pravidel je obrovské množství a jsou tak propletena, že se v tom nikdo nevyzná. Vytváří se tak setrvalá hrozba kontrol a sankcí.

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

Autoritářské režimy také nenápadně zavádějí do svých právních systémů princip presumpce viny. Stačí podezření či udání a obviněný musí prokazovat svou nevinu. To dokonale zvládali nacisté, velmi efektivně s tím pracovali komunisté, velmi umně s tím pracovala středověká inkvizice. Ano, stačilo, aby byl člověk označen za kacíře a musel prokazovat, že kacířem není...

  >>> více...
0

Centrální registr účtů – další posílení státu

Když chcete mít dostatečnou moc nad lidmi, musíte nad nimi získat kontrolu. Potřebujete vědět, co dělají, kdy to dělají, jak se chovají, kolik mají peněz a jak s nimi nakládají. Vláda ČSSD, ANO 

a KDU-ČSL na tom usilovně pracuje. Samozřejmě, občanům z toho žádný prospěch nekyne. Prospěch z kontroly a evidence našich životů budou mít vládnoucí politici a velké korporace, které z toho budou těžit. Zatím poslední registr z dílny socialistů a pana Babiše je Centrální evidence bankovních účtů.

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

K čemu vlastně bude Centrální evidence účtů sloužit? Vláda nám ji představila tak, že se musíme divit, proč jsme to sami už dávno nechtěli...

  >>> více...
0

Jak se peče totalita

Svoboda občanů, nedotknutelnost jejich soukromí a majetku, svobodné podnikání a svoboda projevu, to jsou základní atributy svobodné společnosti. A svobodná společnost je společnost prosperující. Jenže to má háček.

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

Vysoká míra svobody občanů znamená, že politici a úředníci mají jen omezenou moc. Mají jen tu nejnutnější míru moci, kterou potřebují pro řízení státu a ochranu občanů. A to se politikům a vysokým úředníkům zhusta nelíbí. Kdo si jednou přičichne k moci, chce si ji udržet a pokud možno i zvětšovat. Moc korumpuje.

Nejefektivnějším způsobem, jak moc posilovat a udržet, je vytvoření totalitní společnosti...

  >>> více...
0

Máme právo na strach, máme povinnost se bránit

Každý, kdo není dostatečně nadšený pro přijímání imigrantů, je okamžitě označován nálepkami rasista, xenofob či islamofob. Jsem proti infiltraci islámu do Evropy, proto mne asi také nazvou islamofobem. Jsem islamofob, nebo nejsem?.

Podle odborné psychologické terminologie je fobie nadměrný, nereálný a neodůvodněný strach. Přísně vzato, podle této definice nejsem islamofob, protože můj strach je přiměřený, reálný a má konkrétní doložitelné důvody.

Jak to tedy je s tím naším strachem?

Strach je základní živočišná emoce 

a má ochranný charakter. Je to normální reakce na nebezpečí, je to indikátor ohrožení.

Tvor, který nemá strach, brzy hyne.

Na strach máme právo.

Obrana je jednou z možných reakcí na strach, tedy na ohrož...

  >>> více...
0

Podnikání pod kontrolou státu

Podnikatelé by si snad chtěli podnikat po svém. Drzost. V České, téměř socialistické republice vše naštěstí berou do ruky zástupci LIDU, tedy socialisté a pan Babiš, samozřejmě s plnou podporou lidovců (déjà vu: Národní fronta 1948). Prý – lid si to přeje. Lid možná. Přejí si to i lidé?

Veřejnosti, tedy té nepodnikající, musí připadat, že si ti podnikatelé a živnostníci pořád na něco stěžují a že se jim přece nic tak hrozného neděje. No tak jim stát uložil nějakou další povinnost, no a co?

Skutečně by to tak mohlo vypadat, a možná tak uvažuje i část veřejnosti podnikatelské...

  >>> více...
0

Ekonomický růst jen pro vybrané

Ekonomika šlape, zakázek je na fůry, lidé utrácejí, firmy rostou. Říkat něco jiného by znělo jako rouhání. Alespoň podle toho, co nám předkládají mnohá média, se máme výborně. 

Vláda se chlubí, jak dobře stát vede, ekonomičtí komentátoři chválí nebývalý růst HDP. Všichni tvrdí, že vlastně jediné, co nám chybí ke štěstí, je dostatek kvalifikovaných lidí.

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

Podnikatel a živnostník, zloděj a podvodník? Ne, a ještě jednou ne!

Opravdu si tu nebývalou konjunkturu užívají všichni? Daří se i malým podnikatelům a živnostníkům, zvláště těm mimo velká města? Kupodivu to vypadá, jako by se ten ekonomický boom živnostníkům na venkově tak nějak vyhýbal. Stejně tak zaměstnanci v malých a středních firmách nejdou s platy nijak výrazně nahoru...

  >>> více...