0

Komenského desatero

komenskyDĚLAT LIDI NASCHVÁLY, UBLIŽOVAT SI A NIČIT VŠE, CO JINÍ VYTVOŘÍ. OPRAVDU JE NUTNÉ TRPĚT TOUTO „NEMOCÍ“?

BUĎ NEZÁVISTIVÝ – 9. NAUKA JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO
NEZÁVIDĚJ NIKOMU – PŘEJ VŠEM
Jak lehce se řekne – „nezáviď a přej“. Jak těžce se závist v nás ovládá, to ví každý kdo se rozhodl tuto přirozenou lidskou vlastnost zkrotit a umlčet. Závist má kořeny hluboko v naší psychice. Je jako kopřiva. Nikdo jí neseje a přece se v nás objeví. Nejdřív si jí nikdo ani nevšimne. Ztratí se mezi jinými vlastnostmi. Jen občas nás něco v nás zapálí, když uvidíme něco hezkého, co nemůžeme mít. Kdo by občas nechtěl něco víc, než právě má. Kdo by nechtěl vypadat líp, být chytřejší….Všichni trpíme touto nemocí. Někdo jí popírá. Někdo se jí snaží vyléčit. Ať tak, či tak, závist v nás neustále pouští další a další kořínky a oddenky. Ten kdo si jí nevšímá se za čas stane zlým a nepřejícím člověkem. Ten kdo s ní bojuje má naději, že jí jednou přemůže. Tento člověk pochopí jak lehce se žije bez závisti. Nebolí ho to, že nemá to, co mají bohatí sousedi. Nebolí ho to, že není takový jak mu lidé kolem něho vnucují. Přeje lidem kolem sebe jen to nejlepší. Raduje se z toho když se někomu něco dobrého povede. Dokáže žít v klidu a radosti tam kde se závistivý člověk sžírá neklidem a přemýšlením, jak by někomu ublížil. Jak by zničil to, co sám neumí postavit, vymyslet… Závist totiž plodí nenávist. Pokud je závist pálivá kopřiva, tak nenávist je trní s ostrými trny. Velmi rychle v nás udusí vše, co nenávisti staví do cesty zdravý rozum. Ať myslíme na co chceme, tak se nám trny nenávisti zabodávají do srdce i myšlení. Jsme ochromeni bolestí a myslíme si, že se jí zbavíme tím, že se pomstíme tomu koho nenávidíme. Mýlíme se. Tu strašnou bolest, co nás nutí být zlými lidmi si způsobujeme sami tím jak myslíme. Tím, že nejsme přející a necháváme závist aby ovládala naše životy.
Zkusme bojovat se závistí tím, že si nejprve srovnáme své životní hodnoty. Co vlastně chceme my. Zda my potřebujeme ke svému životu to, co závidíme jiným. Zkusme nevidět jen výsledky něčí práce, ale vžijme se i do toho co vše těm výsledkům předchází. Zda bychom my vyměnili svůj život za život těch, kterým tolik závidíme. Položme si tyto otázky a chraňme především sami sebe před bolestí, kterou působí v naší psychice závist, nenávist a touha se mstít.

VDĚK SE ČIŇ, KOMUKOLI MŮŽEŠ A ZALÍBÍŠ SE VŠEM DOBRÝM LIDEM
Pomáhej, buď vděčný za pomoc a budeš přijat lidmi, co dokážou pomoci a jsou vděčni za pomoc.
Takto nějak by se dala tato moudrost přeložit do dnešního jazyka. Nikdo z nás neví kdy se ocitne v situaci, kterou sám nezvládne. Nemusí to být dopravní nehody. Stačí přijít o práci a už se vezete po skluzavce problémů. Tisíce lidí čekají na pomoc. Tisíce lidí se jim snaží pomáhat. Tak to bylo, je a bude. Každý z nás má možnost někomu nějak pomoci i když je sám v nesnázích. Stačí se jen zamyslet. V každé době a každé společnosti je mnoho těch, co parazitují na lidech, kteří pomoc potřebují.
Je dobré být dobrým člověkem – ale ne hlupákem, který se „o poslední krajíc chleba“ rozdělí s lidmi, co své peníze na chleba prokouřili a propili. Proto je dobré se nejdřív zamyslet kdo vaši pomoc skutečně potřebuje a kdo jen využívá toho, že máte pochopení a soucit s lidmi, kteří jsou na tom hůř než jste vy.
Povím vám příběh, který starý jak svět sám. Byl jednou jeden muž a ten se vydal hledat někoho komu by svými penězi pomohl. Šel městem a před kostelem viděl žebráka. Zastavil se u něj a povídá: „Pojď se mnou. Dám ti práci, šaty i peníze.“ Žebrák však nastavil svou špinavou dlaň. Čekal almužnu a mlčel. Muž zopakoval svou nabídku na práci a žebrák se rozkřičel: „ Jdi odtud pryč. Já nechci pracovat. Já si chci žít tak jak chci já. Chci být volný jak ten pták.“ Muž pokrčil rameny a šel dál. Potkal matku co držela dítě v náručí a žebrala. I jí nabídl práci, šaty, peníze i bydlení. Ale i ona ho odmítla a chtěla jen peníze. Muž se nedal odradit a oslovil mladíka, co seděl před hostincem a čekal až mu někdo zaplatí večeři. Mladík se zamyslel a povídá: „ Půjdu k tobě pracovat jen když mě u sebe necháš celý rok.“ „Proč celý rok“ – zeptal se ho muž. „Abych si vydělal na svůj byt a mohl se oženit.“ „Tolik peněz ti nedám. To bys u mě musel zůstat déle.“ Mladík se rozesmál :“ Tak já mám u tebe pracovat za nějakou almužnu? Každý žebrák si vyžebrá víc, než mi ty nabízíš za práci. Každý povaleč jako jsem já si užívá život lehčeji než kdyby pracoval. Na práci mám své staré rodiče. Ti mě u sebe nechají spát. Mám u nich jídlo i šaty zadarmo, protože já jsem bez práce a o ani pracují. Proč bych v mládí pracoval když nemusím?“ Muž pokrčil rameny a šel dál. Vyšel z města, rozhlédl se a zvedl oči k obloze. Snad tam hledal odpovědi na své otázky. Snad tam někoho prosil o radu. Jak je možné, že lidé nechtějí to, co nabízí. Proč stojí v hadrech v dešti, mrazu a žebrají? Proč matky hledají pomoc pro děti, když vše co vyžebrají večer propijí. Proč učí děti žebrat, místo aby je poslaly do školy a učily je pracovat? Proč se mladí lidé flákají a staří lidé pracují až do úplného padnutí? Proč chce každý svoji svobodu a odmítá si na svůj svobodný život vydělat peníze poctivou prací? Proč mají ti, co pracují doplácet na ty, co si chrání svoji svobodu? Jak tak šel, tak si ani neuvědomil, že klade své otázky nahlas. Povídal si pro sebe a vůbec si nevšiml, že se k němu připojil jeden starý mnich. „Odpovím ti na tvé otázky otázkou. Až na ní najdeš odpověď, tak se vrať do města. Vezmi si své peníze a odjeď tam kde žijí lidé v souladu s přírodou. Pomoz jim svými penězi postavit školy pro děti. Vyhledej učitele, kteří je naučí pracovat od dětství. Já jsem sadař a vím, že nemá smysl zachraňovat starý sad napadený nemocemi, co se z něj už nedají vymýtit. Takový sad je třeba vypálit i s kořeny. Proto jdi tam, kde je třeba o mladé lidi pečovat a nemarni život s lidmi, kteří jsou prolezlí nemocemi, kterým se říká lenost, sobectví, závist a nenávist.“ Starý mnich domluvil, usmál se a zmizel stejně záhadně jako se objevil. Jen v mužově hlavě se objevila jedna velká otázka – „Opravdu je třeba odejít z města Sodomy a odstěhovat se na venkov?“

Nedovolte sami sobě, aby vám vládla závist. Přejte každému to nejlepší pro jeho život. Staňte se dobrými lidmi, ale ne zneužívanými „dobráky“.

Dagmara

Leave a reply