Předvánoční a vánoční čas si dnes většina z nás nedokáže představit bez nakupování vánočních dárků, dobrého jídla a pití či kvapného dohánění nedodělané práce v zaměstnání. Tento zrychlený tep doby nám prakticky nedovolí přemýšlet o tomto tak výjimečném období, nutí nás nevidět všechno to krásné a poetické, co toto období přinášelo, co lidem všechno dokázalo dát. Přesto, že lidé pracovali od rána do večera, dokázali si najít vždy dostatek času na nejrůznější taškařice, zábavy, veselé obchůzky, ale také na vážné a mnohdy z našeho dnešního pohledu až něžné a romantické obřady, zvyky a obyčeje. A že jich tento čas přinášel. Bylo opravdu jen málo dnů, které se obešly bez povyražení si mládeže či dospělých, bez nějaké legrační obchůzky, nadělování nebo církevního obřadu.
A tak již svátek sv. Martina byl spojen nejen s posvícením, husou, zelím či novým martinským vínem, ale dříve také patřil k významným dnům předělovým. Končívaly práce na poli, svou službu
u pána dosluhovala čeládka a služebnictvo, a hlavní domácí práce se přesunovaly do světnic chalup a domů. Pro ženy nastávala doba přástek a draní peří. Přicházel rovněž čas posledních tanečních zábav, které vždy byly spojeny se svátky sv. Cecílie či sv. Kateřiny.
Vše se připravovalo na vážnou dobu adventu, dobu, kdy se lidé chystali na příchod narození Spasitele, Ježíše Krista.
Toto čtyřtýdenní přípravné období, které my dnes bohužel vnímáme spíše jako čas velkých nákupů, pečení cukroví a úklidu domácností, bylo dříve, přes svou určenou svázanost mnohými povinnostmi a zákazy, plné tajemných
a překrásných zvyků a obyčejů, kterými si lidé zpříjemňovali svoji, mnohdy často nelehkou životní cestu.
Ale my se určitě můžeme ptát, kde se vlastně vzaly všechny ty obchůzky, tajemné postavy, obyčeje a tradice, které dříve vážnou dobu adventní doprovázely? České venkovské prostředí se ještě dlouho po rozšíření křesťanství silně vymezovalo proti ortodoxnímu přijetí čisté křesťanské víry. Vždyť prostí venkované, to byli vždy zemědělci tělem i duší, lidé silně vázaní na přírodní prostředí,
a tak v jejich myšlenkách hrály významnou úlohu i jiné hodnoty. Ty vycházely ze “staré víry”, z předkřesťanských představ o životě, které se pramálo slučovaly s křesťanskou vizí. Staré rituály a oslavy očekávání příchodu nového roku byly
v době předkřesťanské mnohem živelnější, bujařejší a hlučnější, spojené
s hostinami, tancem a všeobecným veselím. V křesťanském vnímání však toto bylo z valné části nepřijatelné, a proto se zrušilo či se přeměnilo v duchu tichého prožívání křesťanského adventu.
Ale přestože se doba zklidnila, zvážněla a naplnila se až “malebnou” atmosférou velkého očekávání, lidové obchůzky vždy zůstaly nedílnou součástí adventního času a to až do 19. století. Poté zrychlený tep doby, dvě hrozné světové války i další události, znamenaly postupný zánik těchto kratochvíl.
A tak dnes již málokdo ví, že svátek sv. Ondřeje, kolem kterého období adventu začínalo a dodnes začíná, byl na lidové zvyky podobně bohatý jako samotný Štědrý den; dnes sice na svatou Barboru utrhneme větvičku třešně a dáme ji do vázy s vodou, aby nám do Štědrého dne vykvetla, ale nikoho z nás nenapadne jít do ulic a v podobě Barborek, postav, které dříve tak hojně obcházely chalupy našich vsí, nadělovat dárky našim milým ratolestem.
Dnes jsme se smířili s tím, že všechno to krásné obdarovávání za nás vykonávají právě narozený Ježíšek a ctihodný svatý Mikuláš, hřmotně doprovázený rozdováděnými čerty a laskavými anděly. Ale na druhou stranu, buďme rádi, že alespoň tyto postavy naše děti pořád znají, ty starší si z nich sice již pramálo dělají, ale ty mladší a hlavně ty nejmenší je
s vykulenýma očima a červenými tvářemi stále uctívají a překotně jim vyzrazují svá nejtajnější přání.
Pořekadlo, že “Lucie noci upije, ale dne nepřidá”, které odkazuje dle starého Juliánského kalendáře na dobu zimního slunovratu, asi většina z nás zná, ale že se v ten den konaly rovněž velmi známé obchůzky Lucek, to se již z našich pamětí vytratilo.
A tak bychom mohli pokračovat dále. Ale nechme již stálého vzpomínání
a lamentování nad tím, jak bylo, a spíše se zamysleme nad tím, co můžeme udělat pro to, aby pro nás a naše blízké byl letošní advent takový, jaký ho chceme mít – pohodový, sváteční a hlavně klidný.
Dalibor Hobl
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.