Tak už za sebou máme tu část života, při které přemýšlíme, jestli jsme v průběhu školního roku neměli věnovat více času učení. Ano, už máme po vysvědčení. Pojďme si teď zavzpomínat, jak toto období prožíváme.
Jsou žáci, v nichž vydávání vysvědčení nevzbuzuje skoro žádné pocity. Většinou jsou to ty typy lidí, kteří mají schopnost všemu rozumět, všechno vědět. Někteří z nich jsou navíc pilní. Známky mají tudíž dobré a nemusejí nic dohánět na poslední chvíli, jako to dělají někteří jejich spolužáci, kteří mají jiné zájmy
a škola pro ně není vždy na prvním místě. I ti se však dělí na dva typy. Ti první řeknou akorát tak OK. Nemají motivaci a nevadí jim, že v životě ničeho nedocílí. A pak je tu ta druhá skupina, podle mého největší. Jsou to ti lidé, kteří ve škole často něco zanedbají, ale období kolem vysvědčení berou velmi vážně. Někteří
z nich ho dokonce prožívají až příliš. Známky mají vyvážené, ale bojí se, že když na vysvědčení bude hodnocení chvalitebné, nastane konec světa. Takoví žáci potřebují podporu rodičů. Jednička přece není vždycky úplně to nejdůležitější.
Každý prožívá toto období jinak. Nejhůře asi ti, kteří jsou doma pod tlakem rodičů a jsou nuceni, aby se hned po návratu ze školy učili. To dětem vadí skoro nejvíce. Přijdou domů a najednou slyší: “Co bylo ve škole?“ V případě horšího výsledku, než by si rodiče přáli, mohou takové děti zalhat nebo říci pravdu. Když je pravdou informace o špatné známce, děti pak mnohdy stráví celý zbytek dne učením. Zvolíte-li variantu lži, nic tím nezískáte. Vaši rodiče se pravdu stejně jednou dozvědí.
A tak bych chtěla apelovat na rodiče. Všímejte si toho, jak se cítí vaše děti
v období vysvědčení, ale také v průběhu školního roku. Zbytečný tlak má spíše negativní důsledky. Na rozdíl od podpory, kterou děti od rodičů čekají.
Marie Brzobohatá, 8.C,
Základní škola Žižkov, Kutná Hora
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.