Díl 4. – Přepočítej
Podnikáme. Využili jsme té možnosti svobodně se rozletět svými životy a začali jsme se živit tím, pro co jsme se narodili. Je to úžasné nemít nad sebou šéfa, vedle sebe závistivého kolegu a pod sebou lidi, kteří čekají na vaši chybu. Tuto vcelku normální a přirozenou událost patřící k určitému věku ale v dnešní době vnímáme spíše jako naprostý zázrak, obrovský kus štěstí a možná i bláznovství.
O čem budeme psát? Doufám, že to z předchozího odstavce trochu vyplývá. Následující text bude o tom, jak jsme se jako společnost nechali zbláznit a dobrovolně žijeme proti své vůli.
Naše doba, ač mi tento obrat připadá jako klišé, nabízí veliké možnosti. Alespoň se tak zdá. Máme plyn, uhlí, ropu, což je veliká spousta energie navíc k lidské síle. Díky ní jsme udělali neskutečný průmyslový skok v našem vývoji. V technickém vývoji. Vyvinuli jsme computery, chcete-li počítače, které jsme bez větších problémů vřadili do každodenního života člověka. A stejně tak do všech oblastí lidské práce. Vznikla celá řada nových oborů, zpřesnila se výroba, objevila se nanotechnologie. Člověku z toho až přechází zrak. Nelze tomu všemu vůbec ani rozumět. Z dostupných tabletů, mobilů a nevím, čeho se uživatelům protáčí panenky nad dalšími rozměry a možnostmi. A to ještě nevíme o vymoženostech ukrytých v zařízeních pro výzvědné služby a pro potřeby armády. Stroje a zařízení jsou na takové úrovni, že by bez sebemenších problémů dokázaly nahradit člověka. Ten by se mohl věnovat tolik potřebnému duchovnímu vývoji a obnovení schopností, které od začátku doby železné pravděpodobně začal díky odklonění ztrácet. Přesto lidé tráví mimo své domovy stále více času. Zůstávají „v práci“ do šesti, do sedmi, do deseti večer. Žijí v přesvědčení, že při selhání budou nahrazeni někým jiným, nechávají se deptat, spoutávat ve strachu, že neuživí sebe či rodinu. Jejich čas je přepočítáván na peníze. V tomto je ukryto možná více, než jak nám to dneska na první pohled připadá.
Čas jsou peníze. Jen to jen fráze, nebo se za tím skrývá víc? Věty jako tahle jsou velmi nebezpečné, pokud se zakoření v podvědomí lidí. Je to druh „přísloví“, proti kterým se vlastně nedá nic říct, protože při pohledu z nastaveného úhlu říkají pravdu. Ale je mnohem více úhlů, ze kterých se na věc dá dívat. Svoboda člověka spočívá přeci především v disponování časem, který nic nestojí. Je to čas strávený láskou k činnosti, která člověka tvoří svobodným. Budu-li přepočítávat na peníze hodiny, které jsem dal za devět let svým psům, kytaře, dětem nebo rodině, musím vždy zplakat nad výdělkem. Nikdy se mi to finančně nevyplatí. Proč by taky mělo? Mám-li zůstat svobodný, nechám si možnost rozhodnout o tom, za co mi nikdo nic nezaplatí. Jen potom budu vědět, že z mého osobního času plynou i jiné než finanční zisky. Začnu je jako zisky vnímat a obohatí mě. Svoboda člověka totiž také spočívá v činnostech, které dělá „navíc“ od těch, které si přeje systém. A zadarmo. Neplatí-li nás za činnost systém, nemá nad námi moc. Systém používá technologie k novodobému zotročování času lidí. Zmanipulované lidské podvědomí člověka samo odradí od prací, které se finančně nerentují. Proto zmizela ze zahrad zvířata a záhony. Lidé se více upjali na zaměstnání, a tím si volný čas sami sebrali. Sebrali sobě svobodu.
Takže závěrem pár otázek. Kde všude se projevuje přínos technologií? Proč člověk vymýšlí stroje, přístroje, pomůcky, zlepšováky? Proč si člověk z kamene oštípal pěstní klín? Nabízím odpověď. Aby si usnadnil práci. Aby měl více času na udržování smyslu a podstaty bytí.
A ještě jedna otázka na závěr. Proč tomu tak vlastně stále není?
Hezké časy přeje vaše
Divadélko Kůzle.
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.