V současné době se opět otevřela diskuse, týkající se rizik vysokého obsahu arsenu v životním prostředí na Kaňku, která, jak se zdá, hned neskončí. Rozruch vyvolal stavební ruch v okolí dvou středověkých kaňkovských hald u silnice do Libenic, který spočíval v navážení stavebního odpadu a jeho úpravě pro budoucí sanaci těchto hald. Touto činností byly nelibě překvapeni nejen místní obyvatelé (hluk, prašnost, devastace okolí), ale i odborníci geologové, pro které představují tyto haldy cennou historickou montánní památku, významné naleziště minerálů (čtyři nové minerální druhy), cennou přírodní laboratoř pro vědecký výzkum a v neposlední řadě i cíl častých odborných exkurzí.
Řada kritických ohlasů k navrženému řešení „zasypáním“ hald ze strany specialistů – geologů, montanistů i archeologů byla důvodem k tomu, aby starosta města svolal veřejné sezení za účasti všech zainteresovaných stran. Ve středu 17. června se tak na radnici sešli představitelé města s hygieniky, geology, obyvateli Kaňku a dalšími, které tento problém zajímá. Chvílemi emotivně vyhrocená debata, trvající téměř pět hodin, byla informačně i argumentačně bohatá, místy však nepřehledná, ve které patrně ztrácela laická veřejnost orientaci. Není proto divu, že jsem se již krátce po debatě setkal se zkresleným názorem, že se v tomto případě jedná v podstatě jen o spor mezi ochránci zdraví občanů na straně jedné a podivnými milovníky starých hald na straně druhé. To byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl k obtížnému úkolu napsat stručně a snad i výstižně, o co v tomto případě odborné veřejnosti jde.
Nejprve k faktům. Nepříjemnou realitou je, že Kutná Hora a její okolí představují velmi výraznou a poměrně rozsáhlou anomálii výskytu tzv. rizikových prvků v životním prostředí. Jedná se hlavně o arsen, v menší míře však i o kadmium, měď, olovo a zinek. Jejich zdrojem je jednak existence polymetalického zrudnění (to nám nadělila příroda), jednak následky historické důlní a hutnické činnosti, které Kutné Hoře přinesly peníze a slávu. Primárním zdrojem arsenu v ložisku je minerál arsenopyrit, který se v největším množství vyskytuje právě na Staročeském pásmu, probíhajícím po západním okraji celé obce Kaňku. Pozůstatkem těžby jeho malé části v průběhu 16. století jsou diskutované haldy dolů Kuntery a Šafary. Větráním arsenopyritu vzniká řada druhotných oxidačních produktů (jedním z nich je i ten nešťastný bukovskýit), které snadno podléhají mechanickému rozrušení a mohou být přenášeny do okolí. Velmi vysoké obsahy arsenu byly naměřeny nejen v materiálu starých hald, kopírující průběh celého přes 2 km dlouhého rudního pásma, ale i v okolních půdách. Sporu není ani o tom, a v tom se s hygieniky nikdo nepře, že arsen patří k nebezpečným jedům a dlouhodobé soužití s ním může v tomto případě vést k chronickým otravám, projevujícím se řadou negativních příznaků. V globálním měřítku jsou největším původcem chronického arsenismu kontaminované vody, což je však dnes problém především zemí třetího světa.
Vysoké obsahy rizikových prvků v celém kutnohorské revíru vedly v návaznosti na usnesení vlády z roku 2002 k vypracování tzv. Rizikové studie, ve které byly kromě nových analýz půd, hald, rostlin, polétavého prachu, povrchových a podzemních vod zahrnuty i starší výsledky měření (http://www.mu.kutnahora.cz/data/pageadds/1265_zpravaKH.doc). Bylo konstatováno, že v haldách i v půdách jsou značně překročeny limitní hodnoty pro arsen i některé další prvky, u polétavého prachu je však překročení ojedinělé. Zaměříme-li se na hlavní doporučení této studie, které se týkají hald na Kaňku, je preferována jejich údržba pod stálým vegetačním krytem (zatravnění, zalesnění). Haldy by neměly být využívány pro zemědělské účely či zahrádkářské produkce. Nesmí zde být umísťovány žádné stavby a rekreační objekty, kde by docházelo k dlouhodobějšímu zdržování obyvatel atd. Zdravotní rizika jsou spjata i s prováděním zemních prací v arsenem kontaminované zemině, které jsou v obci prováděny. Bohužel většina z doporučení byla během let i přes četné apely ze stran hygieny ignorována. K obdobným výsledkům i závěrům došlo i několik mladších prací výzkumného charakteru, které na Kaňku proběhly v posledním desetiletí. Zdůrazněna je v nich pozitivní role stromových aj. porostů, které brání šíření škodlivin a zabraňují erozi. Ve zprávách se též uvádí, že haldy jsou rovněž cennou kulturně historickou památkou, která by neměla být ničena.
Vraťme se však k problému nešťastného návrhu sanace dvou hald, který způsobil u veřejnosti značný rozruch a negativní reakce, a který vznikl na základě důrazného požadavku orgánu hygieny, frustrované dlouholetou nečinností městských samospráv o provedení nápravných opatření. Reakcí města jakožto zodpovědného majitele daných pozemků byl návrh razantního řešení, který spočívá ve značném zásahu do již konsolidovaného prostoru hald, manipulaci se značnými objemy „arsenové“ haldoviny a následné zasypání nadrceným stavebním odpadem a zeminou o objemu převyšujícím 1100 m3. Nic se nedělo, dokud tento návrh ležel v šuplíku úředníků na MÚ a věděl o něm málokdo. Problémem se stalo až unáhlené navážení stavebního odpadu a jeho úprava, následkem čehož v sousedství starých hald vznikla halda třetí. V tomto případě se jedná o materiál, který by byl použit pouze v případě, že se budoucí projekt sanace bude s navrženým řešením více či méně shodovat. Což je však sporné a z celé řady důvodů nejisté.
Odhlédneme-li od toho, že tento způsob řešení by patrně narazil na několik zákonů, jednalo by se především o řešení, které by zdraví místních obyvatel i dělníků, kteří by sanaci prováděli, příliš neprospělo. Dalšími důvody, které geologové uvádějí a které je vedou k důraznému odmítnutí této varianty sanace, je absence důkazů pro to, že právě ony dvě haldy jsou zdrojem významnějšího množství nebezpečného prachu. Dříve zjištěné obsahy arsenu v poletavém prachu byly většinově (až na 1 vzorek) podlimitní, navíc je evidentní, že zdroje prachu je možné hledat kdekoliv v obci i v jejím blízkém okolí.
Z tohoto důvodu se domnívám, a většina odborníků sdílí stejný názor, že optimálním řešením je znepřístupnění daných pozemků, např. nízkým ohrazením a umístěním varovných informativních cedulí typu „nevstupujte, nejezte bukovskýit apod.“. Cenný profil by tak zůstal přístupný odborníkům, kteří zde provádějí výzkum, který např. rozšiřuje informace o chování arsenu v přirozených podmínkách. Exponovanou část haldy u silnice by bylo možné zčásti překrýt speciální ochrannou fólií, která by zabránila obavám z případného šíření prachu do okolí. S tímto řešením by mohla být spokojena jak odborná veřejnost, hygiena a město, tak místní obyvatelé. Rozhrabáním a následným zasypáním těchto dvou hald Kaňkovákům v jejich problematickém soužití s arsenem nepomůžeme, spíše je můžeme poškodit.
Uvedený text vychází z dlouhé diskuse, která byla vedena na radnici. Značná část odborných materiálů je k dispozici na internetu, další jsou k dispozici u odpovědných úředníků. Na čem jsme se všichni shodli, je to, že emotivní atmosféry je nutné využít k většímu informování obyvatel a k osvětě, jak s arsenem bez větších problémů žít. Nepodceňovat jeho rizika, ale nepodléhat ani zbytečné fobii.
Vzhledem k tomu, že celou obec nelze zasypat a obyvatele někam přestěhovat, je nutné pokračovat ve studiu rizik. Zatímco o chemismu půd i vod víme poměrně dost, údajů o charakteru polétavého prachu není mnoho. Velké rezervy má i výzkum a sledování toho, jak se znečistění na Kaňku projevuje reálně na zdraví jeho obyvatel. Důležitý je i další výzkum biodostupnosti (jaký podíl látky se uvolní v těle do systému a škodí) arsenu při vdechnutí či požití haldového materiálu atd.
Závěrem bych se jen krátce vyjádřil ke kulturně-historické a přírodovědné hodnotě těchto středověkých hald, které dosud většinová společnost považuje spíše za nepotřebný balast. Haldy po těžbě Staročeského pásma jsou již jedny z mála, které se do dnešní doby v kutnohorském revíru aspoň v částečné podobě zachovaly. Jsou svědky bývalé slávy a připomínkou mohutných těžebních aktivit, díky nimž vznikla ojedinělá architektonická díla nejen v našem městě, ale i v celém Českém království. Jsou nedílnou součástí hornické krajiny, která si zasluhuje náležitou ochranu. Měli bychom si toho být vědomi, zvláště pak v kontextu s výročím zápisu Kutné Hory na Seznam světového dědictví UNESCO. Země (nejen) na západ od našich hranic si to již uvědomily a většinu zachovaných památek po dolování si úzkostlivě chrání a využívají je náležitě i v turistickém „průmyslu“. I v České republice dochází zvolna k obratu. Především díky německým aktivitám se bude v příštím roce na zasedání Výboru pro světové dědictví rozhodovat o zápisu Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Na české straně jde o Jáchymovsko, okolí Abertam, Božího Daru a Horní Blatné, Mědník, okolí Krupky atd. Vedle toho bylo nově za kulturní památky s hornickou tematikou prohlášeno několik lokalit obdobného charakteru, které máme snahu poškodit či ničit v Kutné Hoře. V případě kaňkovských hald se k tomu druží i to, že jde o světově jedinečnou minerální asociaci, která je předmětem řady významných studií.
Petr Pauliš, geolog
Fotografie autor
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.