V minulých vydáních jsme si představili, co je to řízená vnitřní očista těla podle originální metody známého propagátora alternativní medicíny MUDr. Josefa Jonáše. Nyní se budeme věnovat otázkám zdravé výživy z pohledu této metody.
Jde o tzv. nezahleňující stravu, zjednodušeně řečeno, o stravu vylučující potraviny, které náš organismus zanášejí hlenem, v němž se vytvářejí infekční ložiska. Týká se to především bílé pšeničné mouky a výrobků z ní a kravského mléka.
Dnes už asi každý zná tzv. „pyramidu výživy“, která visí na plakátech v ordinacích praktických lékařů a gastroenterologů. Jde o oficiální výživová doporučení, stanovená americkými experty koncem minulého století. V rozmanitých podobách používaných v různých částech světa doporučovala omezit spotřebu tuků ve prospěch komplexních sacharidů (škrobů). Novější americké studie ovšem zažitou pyramidu pozměnily, neboť její doporučení neměla pražádný vliv na snižování počtu Američanů, které stále více postihuje obezita a civilizační choroby, a daly podnět ke vzniku nové pyramidy výživy.
Postupně si představíme jednotlivé známé výživové směry. Abychom jejich principy mohli lépe pochopit, musíme mít alespoň základní znalosti o látkové výměně, tedy o tom, jak naše tělo zpracovává přijatou potravu.
Jsme opravdu všežravci?
Látková výměna je geneticky naprogramována, i když i ona se mění v závislosti na životním prostředí a životním stylu, a to v průběhu stamilionů let čím dál rychleji. Zatímco náš dávný předek primát žil na stromech a konzumoval podobnou potravu jako dnešní opice, tedy to, co bylo v dosahu, jeho potomek, přinucený změnou klimatu k sestupu na pevnou zem, byl nucen se vzpřímit, postavit se na zadní a opatřovat si potravu na stepi, kde se vyskytovaly jiné, pro něj dosud neznámé druhy rostlin a zvířat. A tedy i neznámá nebezpečí. Dokázal se přizpůsobit, a tak jeho vývoj pokračoval, a to jako vývoj býložravce, který sbíral to, co příroda urodila – ovoce, semena, ořechy, kořínky… Odtud pocházejí výživové teorie opírající se
o naši minulost jako živočišného druhu. Naši první přímí předkové byli podle nich původně sběrači, vegetariáni, přesněji řečeno fruitariáni.
S nástupem doby ledové se však opět změnilo klima a s ním vegetace i živočišné druhy. Náš předek byl nucen se přizpůsobit chladnému počasí, proto začal vyšší energetickou potřebu hradit požíváním zvířecího masa. Z býložravce se stal všežravec.
Metabolismus aneb Jsme jedna velká chemička
Abychom mohli existovat, musíme mít energii. Ta je nezbytná k pohybu, myšlení, trávení i ke všem ostatním životním pochodům. Abychom měli energii, musíme jíst. Nežijeme však proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili! To je třeba zdůraznit, protože pro mnohé lidi se jídlo stalo hlavním smyslem života.
Přijatou potravu musí tělo rozložit na základní stavební látky – bílkoviny, tuky a cukry. Tyto živiny se pak přeměňují na energii v buňkách pomocí mikroskopických energetických továren, zvaných mitochondrie. Rozložení jídla na základní složky a jejich vstřebání obstarává trávicí systém. Jde o velmi složitý proces, na němž se podílí několik orgánů – ústní dutina, žaludek, slinivka břišní, žlučník, játra a tenké střevo.
Ústa
Trávení začíná v ústech jednak rozmělňováním potravy zuby, jednak tvorbou slin, které obsahují enzym, štěpící škroby amylázu. Ta rozštěpí v ústech asi
5 až 10 % škrobu, v žaludku dalších
40 %. Za 24 hodin se vytvoří asi litr slin. Sliny také obsahují lysozym, který je schopen ničit bakterie – proto si zvířata lížou poraněná místa.
Žaludek
Rozmělněná potrava prochází jícnem do žaludku. Každé sousto na to potřebuje 4 až 12 vteřin. Při jednom jídle spolykáme až 500 ml vzduchu, který v žaludku vytvoří bublinu. Žaludek je obecně považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoliv většina trávicích procesů a zejména vlastní vstřebávání živin probíhá v jednotlivých úsecích tenkého střeva. Prázdný žaludek má objem asi 60 ml, ale může se přejídáním roztáhnout až na 2 litry! Rozmělnění potravy v žaludku zajišťují žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Ten ke své činnosti potřebuje kyselé prostředí, které je zajišťováno právě kyselinou. Pepsin štěpí bílkoviny na jednoduché vstřebatelné polypeptidy, tvořené řetězcem aminokyselin.
Za jeden den se vytvoří 2 až 3 litry žaludeční šťávy. Po jídle se žaludek vyprázdní zhruba za 3 až 6 hodin. Potrava, obsahující hodně tuků, se v něm drží nejdéle – až 6 hodin, jídlo složené převážně ze sacharidů ho opouští po 2 až 3 hodinách.
Známé „pálení žáhy“ je způsobeno žaludeční kyselinou, která prosakuje do jícnu a spaluje jeho výstelku.
Slinivka břišní
Jde o největší sekreční žlázu našeho těla. Denně vyprodukuje 1 až 2 litry šťávy, v níž se nacházejí velmi silné trávicí enzymy jako trypsin, chymotrypsin
a karboxypeptidáza (štěpí bílkoviny), lipáza slinivky břišní (štěpí tuky) a alfa amyláza slinivky břišní (štěpí cukry).
Žlučník
Přesněji řečeno žlučový měchýř je svalnatý váček dlouhý kolem 8 cm o objemu asi 50 až 80 ml, uložený mezi laloky jater. Slouží jako nádržka ke sbírání žluči, tvořené v játrech, která vtéká do tenkého střeva, aby pomohla vstřebat tuky. Žluč se v něm zahustí přibližně desetkrát. Obsahuje až 10 g cholesterolu na 1 litr, zatímco jaterní žluč jen 0,5 až 1,5 g na 1 litr.
Játra
Jsou největší žlázou v těle obratlovců, váží asi 1,5 kg. Za minutu jimi proteče 1500 ml krve. Vykonávají na 500 různých funkcí, k nejvýznamnějším patří funkce metabolické, vylučovací a detoxikační. Kromě tvorby žluči (za den asi 1 litr), rozkládající v tenkém střevě tuky, hospodaří s tuky, sacharidy, aminokyselinami, vitaminy, stopovými prvky a hormony. Produkují cholesterol a některé speciální , umožňující transport tuků v krvi. Zpracovávají glukózu (cukr), kterou organismus bezprostředně nepotřebuje, a ukládají ji do zásoby v podobě glykogenu.
Potřebuje-li organismus vyrobit větší množství energie nebo tepla, přeměňují naopak glykogen zpět na glukózu a uvolňují ji do krevního oběhu. Přemisťují a chemicky mění léky, alkohol a jiné látky, které mohou být pro tělo velmi škodlivé. Vytvářejí většinu srážecích krevních faktorů, nezbytných pro život. Slouží v případě potřeby jako krevní skladiště a za den vyrobí až 50 g bílkovin.
Játra se vyznačují velkou regenerační schopností.
Tenké střevo
Je asi 5 m dlouhé a jen 2,5 cm široké, stočené do kliček. Kdybychom ho roztáhli, pokrylo by asi pět stolů na stolní tenis (zhruba 300 m2). Je přímo napojeno na žaludek. Jeho vnitřní povrch je zvrásněn do nesčetných záhybů, vypadá to tu jako v krajině kopců a údolí. Z každého záhybu vyčnívají tisíce výstupků, podobných dlouhým prstíkům, kterým se říká klky. Ty jsou pokryty dalšími výstupky – mikroklky. Jejich membrána obsahuje enzymy, které společně s enzymy ze šťávy slinivky břišní
a žlučí z jater (k míchání dochází ve dvanáctníku) dokončují štěpení součástí potravy na jednoduché cukry
a aminokyseliny, rozpustné ve vodě, které bez problémů projdou střevní stěnou do krevního oběhu, a tím jsou dopravovány do všech částí těla k výrobě energie nebo k růstu.
Potrava, vstupující do tenkého střeva, je již asi čtyři hodiny zpracovávána žaludkem, takže se podobá husté polévce a je vysoce kyselá. Žluč z jater, vypuštěná do tenkého střeva, se do jater zase vrací (asi z 95 %). Tato recirkulace se během dne uskuteční třikrát až dvanáctkrát.
Proces trávení a vstřebávání živin trvá 20 až 24 hodin. Poté zůstává jen nestravitelný zbytek, který je v tlustém střevě zbaven veškeré vody a vypuzen z těla ven konečníkem. To znamená, že kdo se pravidelně vyprazdňuje (nejlépe 2 x za den), měl by ve své stolici rozpoznat zbytky potravy z předcházejícího dne.
Recepty pro inspiraci
Mrkváky
Syrová mrkev, hladká kukuřičná mouka, vejce, přírodní solící přípravek s mořskou solí a bylinkami bez glutamátu sodného (Solčanka), česnek, olivový olej
Mrkev nastrouhejte najemno (množství volte podle počtu strávníků), přidejte vejce, mouku, solící přípravek
a vytvořte těsto, které lze lít na olivovým olejem potřenou pánev. Vytvářejte malé placičky a opečte je z obou stran. Mírně vychladlé je potřete olivovým olejem
a rozdrceným česnekem.
Grilovaná cuketa se sýrem
Mladé cukety, kozí sýr, mletá paprika, olivový olej, petrželka, nerafinovaná mořská sůl
Omyté cukety podélně rozřízněte
a osolte. Lžičkou vydlabejte v dužině každé cukety 3 až 4 důlky a vložte do nich kousek sýra. Vše posypte mletou paprikou a pokapejte olivovým olejem. Každou cuketu zabalte do alobalu, potřeného olejem. Pečte na grilu asi
25 minut.
Dušené plněné jablko
2 velká kyselá jablka, 100 ml červeného vína, 100 g chalvy, kukuřičné lupínky bez cukru, plátky mandlí, lžička medu
a másla, rostlinná šlehačka
Z oloupaných jablek odstraňte jádřince a asi 10 minut jablíčka povařte v červeném víně (opatrně obracejte!). Pak je vyndejte, do vína přidejte lžičku medu a vařte, dokud nezbude asi 1/3 z původních 100 ml. Chalvu nastrouhejte
a smíchejte s rozdrcenými kukuřičnými lupínky. Směsí naplňte uvařená jablka. Pak je přelijte vínem a posypte mandlovými plátky, opraženými na másle. Můžete ozdobit šlehačkou.
Dana Čermáková
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.