Příběh, o kterém bude řeč, se stal v srpnu roku 1899 v tehdejším politickém okrese Havlíčkův Brod. Jeho vyvrcholení se však odehrávalo v září téhož roku u tehdejšího Krajského soudu v Kutné Hoře a do historie se dostal pod označením Vražda v Polné. Šlo v něm o vraždu celkem bezvýznamné dívky jménem Anežka Hrůzová. Vraždu, která v samém začátku dostala označení „rituální“. A právě toto označení, výrazně provokující a antisemitské , jí přisoudilo nebývalý zájem nejen tehdejší žurnalistiky, ale také významných osobností českého politického života, na jejichž čelné místo patří profesor a pozdější první prezident ČSR T. G. Masaryk.
A také pražský primátor JUDr. Baxa a významný advokát JUDr. Zdenko Auředníček, obhájce údajného pachatele vraždy Leopolda Hilsnera,
o jehož duševní úrovni bylo od samých začátků soudního procesu možno pochybovat .
Tak zvaná rituální vražda v Polné byla mnohokrát zpracována v různých literárních formách, stala se námětem lidových popěvků, zpívaných na poutích po celém území bývalé rakousko-uherské monarchie, ale také tématem vášnivých debat až na té nejvyšší, tedy parlamentní úrovni. Nyní byla připomenuta ve vynikajícím dvoudílném filmu, uvedeným na obrazovky České televize v režii Viktora Polesného
v únoru tohoto roku pod titulem Zločin v Polné.
Dobová kresba k vraždě A. Hrůzové
Reálné detaily celého příběhu jsou celkem dostatečně známy: židovský mladík Leopold Hilsner (ve filmu ztvárněný Karlem Heřmánkem ml.) je obžalován z vraždy služky Anežky Hrůzové. Antisemitské skupiny
v tehdejší společnosti využijí některých zvláštních znaků provedení vraždy a hrůzný čin dostane přívlastek „rituální“ . Mladík je v soudním procesu, probíhajícím od září do října 1899, odsouzen, proces je později obnoven, Hilsner stráví ve vězení řadu let, aniž by byla nezvratně prokázána jeho vina. Po vypršení dlouhého trestu je v roce 1918 propuštěn, omilostněn (nikoliv rehabilitován) a krátce na to umírá na následky věznění. Jeho nevina, o níž bojuje jeho obhájce JUDr. Zdenko Auředníček (ve vynikajícím televizním zpracování ztvárněn Jaroslavem Pleslem) za výrazné podpory profesora T. G. Masaryka (v dokonalé masce a citlivém hereckém výkonu Karla Rodena), se prokáže po několika letech, ale to už Leopold Hilsner není mezi živými.
Dobová kresba kutnohorské soudní síně při mprocesu s L.Hilsnerem
Pojďme se podívat za některými osobnostmi, dominujícími v různých rolích onoho soudního řízení, probíhajícího v kutnohorské soudní budově od 12. do 16. září 1899, která ostatně právním úkonům slouží dodnes.
A nejen to. Pokusíme se krátce nahlédnout do tehdejší společenské atmosféry Kutné Hory, v níž Židé patřili většinou k významné společenské vrstvě jako obchodníci, právníci, lékaři ad. O průběhu procesu přinášely podrobné zprávy tehdejší noviny Podvysocké listy, Pravda i další. Proč soudní proces probíhal právě v Kutné Hoře? Obvod tehdejšího krajského kutnohorského soudu byl poměrně velký a zasahoval i do města Polná.
Proces probíhal za obrovského zájmu veřejnosti nejen z Kutné Hory, ale i ze širokého okolí. Dvanáctičlennou porotu, která posuzovala případnou vinu obžalovaného, tvořili více či méně významné osobnosti z řady obcí širokého okolí: Václav Vančura, rolník z Vrdů, Josef Mikolášek, mlynář z Toužic, Emil Javůrek, kupec
z Kutné Hory, malínský rolník František Jelínek, Václav Runčík, nadlesní z Hraběšína, kutnohorský továrník Tomáš Aupěka, rolník z Močovic Václav Vondra, František Prokeš, mlynář z Mladotic, žlebský správce František Müller, Josef svobodný pán Hrubý
z Jelení, velkostatkář z Červených Peček, a František Štěrba, chemik z Peček. Státním zástupcem byl významný kutnohorský právník JUDr. Antonín Schneider-Svoboda. Právním zástupcem matky zavražděné Anežky Hrůzové byl JUDr. Karel Baxa, pozdější pražský primátor a předseda Ústavního soudu.
Dr.Baxa (žalobce) a JUDr.Auředníček – obhájce
Zastavme se podrobněji u osobnosti Hilsnerova obhájce JUDr. Zdenko Auředníčka: narodil se v Praze 14. května 1864 do právnické rodiny. Po absolvování právnické fakulty Univerzity Karlovy vykonával praxi jako koncipient v otcově advokátní kanceláři. Auředníčkova rodina se po otcově onemocnění přestěhovala
z Prahy do Kutné Hory a společně žili v domě čp. 182 na Václavském (tehdy Svatováclavském) náměstí, Zdenko Auředníček zde plně převzal vedení otcovy advokátní kanceláře a výrazně se zařadil do bohatého společenského a vlasteneckého života města. V roce 1891 se oženil s Annou, rozenou Schikovou, se kterou měl dvě děti. Obhajoby Leopolda Hilsnera se ujal ex offo (bez nároku na honorář), určitým impulzem k tomuto kroku byl fakt, že jeho manželka pocházela z pražské židovské rodiny. Během Hilsnerova procesu se dostával do konfliktu nejen s určitou částí kutnohorské společnosti, ale také v mnohem širším měřítku. Po neúspěchu své obhajoby při pokračování procesu u soudu
v Písku se na radu prof. T. G. Masaryka odstěhoval s rodinou do Vídně. O celý případ se však zajímal i nadále a na jeho impulz došlo k Hilsnerovu omilostnění v březnu 1918 císařem Karlem I. Po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 dostal od prezidenta T. G. Masaryka nabídku pracovat pro Československý stát například jako soudce Nejvyššího soudu nebo na postu vyslance v Římě. JUDr. Auředníček však tyto nabídky odmítnul. Roku 1928 se jako vídeňský advokát zúčastnil Hilsnerova pohřbu. 22. září 1932 ve věku 68 let zemřel ve Vídni.
Vražda v Polné – Anežka Hrůzová
Prof. T.G.Masaryk v období procestu s L.Hilsnerem
Poněkud rozporuplnou osobností
v popisovaném případu byla postava JUDr. Antonína Schneidera-Svobody (skvěle hraný v perfektně propracované masce Jiřím Plachým), který při procesu působil v roli c.k. státního zástupce. Narodil se v roce 1839 jako francouzský občan do rodiny barvíře a rolníka Antoine Schneidera a Madeleine, rozené Kuenz, v obci Oltingue v departmentu Haut-Rhin. Od roku 1863 však žil v Kutné Hoře jako „chovanec“ místního měšťana Emanuela Svobody a jeho manželky Anny Culkové. Po absolutoriu pražské Právnické fakulty působil jako příručí
u kutnohorského soudu a v roce 1886 byl jmenován zástupcem prezidenta Krajského soudu v Kutné Hoře, kde bydlel se svojí rodinou ve vlastním domě čp. 56 na Smíškově náměstí
v těsném sousedství se soudní budovou. Stal se výraznou osobností kutnohorského společenského života mimo jiné také jako čestný člen Spolku pro zaopatřování propuštěných trestanců. Do povědomí široké veřejnosti se dostal hlavně svým působením c.k. státního zástupce v procesu s Leopoldem Hilsnerem. Z této pozice stál pochopitelně na opačné straně než Hilsnerův obhájce JUDr. Auředníček. Poněkud pikantně působí fakt, že oba „sokové“ byli v osobním životě blízkými přáteli. I když JUDr. Schneider-Svoboda si byl vědom nedostatků důkazů proti obžalovanému, požadoval pro něho trest smrti. Vnitřně byl totiž o jeho vině přesvědčen. Po ukončení procesu s Leopoldem Hilsnerem byl JUDr. Svoboda poslán na půlroční dovolenou. V závěru svého života se věnoval hlavně nadační činnosti ve prospěch kutnohorské mládeže. V roce 1909 byl jmenován Čestným občanem města Kutná Hora. JUDr. Antonín Schneider-Svoboda, c.k. rada vrchního zemského soudu, c.k. státní návladní v v., rytíř Řádu Františka Josefa, rytíř Božího hrobu a člen kutnohorského zastupitelstva zemřel 26. února 1914 v Kutné Hoře a byl pochován na hřbitově Všech svatých, kde dodnes můžete najít honosný náhrobek, vytvořený kutnohorským kameníkem Tomášem Šídlem.
A ještě krátce k otázce, jak se celý proces odrazil v tehdejším společenském životě Kutné Hory. I když, jak bylo zmíněno, zde žila tehdy poměrně početná skupina židovských podnikatelů a obchodníků, nedošlo ve městě k žádné výrazné denunciaci či protižidovským náladám, jaké prožil prof. T. G. Masaryk na pražské akademické půdě. Nicméně, jak už to bývá, zvědaví občané kutnohorští, ale i přespolní byli schopni před budovou kutnohorského soudu trávit mnohé hodiny
a s napětím očekávat výsledný rozsudek. Jejich reakce zaznamenával regionální tisk s určitou zdrženlivostí. Na druhé straně je zajímavá reakce České židovské obce, která do regionálního týdeníku Pravda ze 16. září 1899 zaslala toto vyjádření, uveřejněné pod tehdy používaným neutrálním titulkem „zasláno“: „Reprezentace israelitické náboženské obce v Praze společně s rabinátem obce a spolek náboženských židovských obcí v Čechách vyslovují nejhlubší rozhořčení nad tím, že v příležitosti hanebnosti, která budiž spáchána kýmkoliv, vzbuditi musí jenom hrůzu a ošklivost, byla vznesena nařknutí z rituální vraždy a užívání lidské krve k náboženským obřadům veřejně a docela na místě zasvěceném právu proti židovskému vyznání anebo některé domnělé sektě jeho, a ohražují se co nejrozhodněji proti tomuto nařknutí, jemuž od nejvyšších autorit jakékoliv víry
a vědy vždy známka utrhání vypálena byla. Representace Izrael. náboženské obce v Praze, Obecní rabinát v Praze, Spolek náboženských židovských obcí v Čechách.“
Ohlédnutí za jedním z velmi pozoruhodných počinů České televize si dovolím shrnout do jednoho slova: skvělé!
A ještě mi dovolte v souvislosti s obsahem předchozích řádků vyjádřit svůj osobní názor na nesporně rituální vraždy, prováděné v naší současnosti na území tak zvaného Islámského státu: přístup dnešních světových politických špiček k jedné z největších tragédií 21. století se mi zdá v porovnání s výše uvedenými fakty příběhu z konce 19. století poněkud – ne-li naprosto – bezradným. Ale to je již bohužel docela jiný příběh.
Miroslav Štrobl
Prameny
– Provaz Lukáš, Mgr., Čestní občané města Kutná Hora, Městské knihy s.r.o., Žehušice, 2013
– Regionálni tiskoviny Pravda a Podvysocké listy, roč. 1899
– Černý Bohumil, Vražda v Polné, Magnet 1968
– Kovtun Jiří, Masarykův triumf, Odeon 1991
– Adresář Města Kutná Hora pro rok 1897
– Čapek Karel, Hovory s TGM, Fr. Borový, Čin, Praha 1937
– Závurka Milan, JUDr., Jak se soudilo v Kutné Hoře, wikipedie
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.