Okrašlovat je potřeba

10.12.2016 Publikováno v Seriál

Kostnice představují zvláštní druh historické památky, z níž na vás dýchne vědomí pomíjivosti života možná více než z hřbitovních hrobů a hrobek. Není jich u nás mnoho, daly by se spočítat na prstech dvou rukou. V našem regionu Srdce Čech je určitě nejproslulejší kostnice v Kutné Hoře – Sedlci, která je třetí nejnavštěvovanější domácí památkou vůbec. Svoji kostnici, barokní, má ovšem i malá obec Žehuň, vzdálená 15 kilometrů od Kolína. Svým významem a hodnotou přesahuje nejen hranice okresu, ale i celého regionu. Až do roku 2010 bohužel chátrala podobně jako kostel sv. Gotharda, v jehož areálu se nachází. Nebýt dvaceti místních nadšenců, asi bychom se do ní už nikdy nepodívali.

Okolnosti kolem záchrany kostnice i kostela jsou více než zajímavé, ale také poněkud složité. Nadšenci založili před šesti lety neformální spolek, který nazvali Aktivisté pro záchranu kostnice. Jeho inciátorkou byla místní kronikářka, paní učitelka Ludmila Tvrdíková, které bude zanedlouho neuvěřitelných 90 let. Ta léta byste jí ovšem nehádali, je to velice činorodá a bystrá dáma s famózní pamětí, místní rodačka, která 55 let vedla žehuňskou kroniku. O tom, že kostnice a kostel nejsou v dobrém stavu, věděla jiná místní rodačka, Mgr. Libuše Vaňková, která pracovala na ministerstvu kultury. V Žehuni měla maminku, za kterou jezdila. Už před lety sehnala státní dotaci na opravu kostela. Kostel včetně kostnice patří pod správu Královéhradecké diecéze Římskokatolické církve, proboštství v Poděbradech. Získané peníze bohužel tehdejší duchovní nedokázal proinvestovat.

Druhým člověkem, který si uvědomoval hodnotu barokní kostnice a seznámil s ní v roce 2008 jako první širokou veřejnost, byl Roman Šulc, spolupracovník magazínu ČT Toulavá kamera, na svých cestopisných stránkách www.cestyapamatky.cz. Mimochodem, rozhovor s ním jsme přinesli v srpnovém vydání.

Jaké byly začátky obnovy areálu kostela sv. Gotharda s barokní kostnicí?

„Nejdříve jsme se pustili do úprav starého hřbitova u kostela – posekali jsme trávu, odstranili kořeny a křoviny, narovnali staré pomníky,“ vzpomíná Ludmila Tvrdíková. „Pak jsme se zaměřili na vnitřek kostnice, odkud jsme vyklidili předměty, které se v ní za dlouhá léta nakupily, sesbírali jsme uvolněné spadané kosti a provizorně je shromáždili ve vyklizeném prostoru. Repliku barokní rakve, dvoje máry, dvouramenný kovový kříž a drobné předměty, vyřazené pravděpodobně před lety z kostela, jsme po zaevidování uložili v kostele v tzv. ‚zimní kapli‘.“

Prací se zúčastnilo několik desítek dobrovolníků, tedy nejen aktivisté, ale i lidé z obce včetně mládeže, kterým nebyla lhostejná devastace historického odkazu předků.

„Potěšitelné bylo, že práce se postupně rozšířily i na drobnou, ale nezbytnou údržbu kostela,“ pokračuje Ludmila Tvrdíková. „Byla opravena střecha
a okna zimní kaple, zasklena okna v kostelní lodi, upraveno otevírání hlavních dveří kostela i brány do celého areálu.“

Náročnější se ukázalo odstranění silné vrstvy holubího trusu v kostelní věži. Věžní okno muselo být zataraseno, aby tam holubi již nemohli létat.

„Tyto práce prováděl několik týdnů inženýr Vondruška, který se zasloužil také o zprovoznění věžních hodin panem Miroslavem Rydelem.“

Součástí renovačních prací bylo v srpnu 2010 zahájení prohlídek kostnice pro veřejnost. Cíl byl jasný.

„Chtěli jsme, aby se o existenci naší kostnice dozvědělo co nejvíce lidí z blízkého i širokého okolí, a doufali jsme, že získáme nějaké finanční prostředky na další opravy z dobrovolných darů.“

Podařilo se. Jen v roce 2010 historický areál kostela sv. Gotharda s kostnicí navštívilo na 600 zájemců. Do dnešních dnů se počty návštěvníků celého areálu mnohonásobně rozšířily a informace pronikly i do celostátních médií.

V roce 2011 a 2012 se aktivisté pokoušeli o získání peněz od Středočeského fondu kultury a obnovy památek,  zkoušeli také grant TPCA. Nic z toho se nepodařilo. Starosta obce na opravu kostnice nakonec získal 600 000 korun, bylo vydáno stavební povolení, ale záměry zhatila nepříjemná náhoda – v březnu 2012 spadla část ohradní zdi mezi kostelem a farou, hrozilo, že se zhroutí severní zeď kostela.  Navíc v tomto roce si Žehuň připomínala 875 let od svého založení a ohradní zeď bylo třeba kvůli oslavám celou opravit. Peníze, získané původně na rekonstrukci kostnice, byly proto použity na opravu ohradní zdi.

Ředitelce Nadace UNESCO Dagmar Fundové se podařilo na základě  dokumentů, dokládajících od roku 1991 havarijní stav kostela, zařadit celý areál do Programu záchrany architektonického dědictví a získat tak od ministerstva kultury příslib na dotaci ve výši 20 milionů korun. Teď už ale nešlo jen o kostnici, ale o rekonstrukci celého areálu kostela sv. Gotharda. Od začátku prohlídek v srpnu 2010 aktivisté získali díky darům přes 260 000 korun.

„V této sumě je například  30 tisíc od sdružení  lékařů  Medicentra Amadues, 22 tisíc od soukromého dárce z východního  Slovenska, 13 tisíc od dárce z Pardubic, několik desetitisícových a menších částek věnovali místní farníci. Ostatní peníze, nezbytné na spoluúčast k dotaci, se získávaly z dobrovolného vstupného a benefičních koncertů.

Spolek, přetransformovaný na aktivisty pro záchranu celého areálu, věnoval představiteli poděbradského proboštství do dnešního dne na spoluúčast 164 00 korun. Ze schválené dotace dostalo proboštství v roce 2015 první část ve výši 600 000 korun, za což byla vyměněna část krovu na severní straně kostela, napadená dřevomorkou.

Částka 700 000 korun, přiznaná pro letošní rok, nebyla vzhledem  k chybám ve vyúčtování přidělena a stavební práce musely být zastaveny. Peníze bychom však měli dostat v příštím roce.“

Letos v březnu byl založen Žehuňský okrašlovací spolek, z.s. Jeho zakládajícími členy jsou Ing. Libor Vondruška jako předseda, Bc. Milan Jiroudek jako místopředseda. Členem výboru je také Ludmila Tvrdíková, mluvčí aktivistů. Jejím záměrem je rozvíjet a udržovat mezi aktivisty a členy spolku úzkou spolupráci.

„Naším cílem je získat co nejvíce členů,“ vysvětluje místopředseda spolku Milan Jiroudek. „Začínali jsme ve třech, nyní je nás už dvanáct. Členem se může stát kdokoli, kdo chce pomoci, třeba i odjinud. Prioritou je pomoc aktivistům v péči o okolí kostela, tam je práce víc než dost. Na jaře máme v plánu zkultivování keřů a také stromů. Na první výroční schůzi na jaře 2017 si chceme rozdělit hlavní úkoly a pustit se do toho.“

„Obec je potřeba zkrášlovat,“ uzavírá Ludmila Tvrdíková.

Nezbývá, než žehuňským aktivistům a členům spolku popřát dostatek sil, energie a trpělivosti k realizaci jejich chvályhodných záměrů.

Dana Čermáková

Fotografie autorka a archiv