Mnoho hereček, zářících ve třicátých letech na filmovém plátně, bylo obviněno
z kolaborace s nacisty. Po válce tak pro většinu z nich kariéra skončila. Spousta filmových hvězd zůstala po celý život bezdětná – včetně Nataši Gollové. Umíraly v samotě a s bolestí v srdci. Ačkoli Nataša Gollová
(* 27. 2. 1912) byla obviněna z kolaborace, po válce dostala možnost několikrát se ve filmu prosadit. Její optimismus a smysl pro humor jí zůstal – na rozdíl od ostatních kolegyň – až do konce života.
Narodila se do rodiny vysoce postaveného politika, národohospodáře, právníka
a profesora Františka Xavera Hodáče. Ten měl již dceru, budoucí filmovou herečku Marcelu Sedláčkovou. Její matka byla divadelní herečka Andula Sedláčková. Natašina matka, Adéla Hodáčová, byla zase malířka, jedna z nejlepších žákyň slavného českého malíře Antonína Slavíčka. Nataša Gollová mluvila plynule čtyřmi jazyky. Byla velmi inteligentní a nadaná. Vystudovala gymnázium
a potom pokračovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Soukromě studovala herectví a tanec, také hrála na klavír a milovala jízdu na koni. Když se začínala v herectví prosazovat, převzala příjmení po svém dědečkovi, českém historikovi Jaroslavu Gollovi. Příjmení si změnila kvůli politickému postavení jejího otce.
Jako divadelní herečka byla velmi úspěšná. Měla jednu výbornou vlastnost – pokoru. Nepotřebovala se zviditelňovat za každou cenu jako ostatní herečky. Byla dobrosrdečná, stále veselá, považována za jednu z nejhezčích a nejpůvabnějších hereček. Dokázala podlehnout lásce
a svou mravnost odsunout stranou. Stalo se tak v Paříži, kde se ocitla na taneční soutěži. Zde se zamilovala do známého francouzského básníka a zakladatele dadaistického hnutí Tristana Tzary. Svému tehdejšímu příteli poslala krátký vzkaz, že se zamilovala a odjíždí s Tzarou do Pyrenejí.
Nataša nejprve začala hrát na prknech divadla v Olomouci, potom pokračovala v Bratislavě a následně v Praze na Vinohradech, kde působila devět let.
K první malé filmové roli se dostala přes svou taneční skupinu, kde si jí všiml režisér Martin Frič. S její hereckou filmovou slávou se roztrhl pytel až v roce 1939, kdy si zahrála ve filmu Kristian po boku Adiny Mandlové
a Oldřicha Nového. Svůj komediální talent předvedla v crazy komedii Eva tropí hlouposti. Roli ztřeštěné Evy měla hrát původně Adina Mandlová, ta ale dala přednost psychologickému filmu Kouzelný dům Otakara Vávry.
Nataša Gollová doplatila na svůj vztah s vysoce postaveným německým funkcionářem Willy Söhnelem. Po druhé světové válce byla perzekuována, nesměla točit filmy ani hrát v divadle. Paradoxem je, že Willy Söhnel měl ve svých rukou československou kinematografii a držel ji během války nad vodou. Nataša si chtěla podezření z kolaborace odčinit tím, že odešla do Terezína pomáhat nemocným. Zde se projevila její dobrosrdečnost, která jí však výrazně nepomohla, a Nataša byla stále považována za kolaborantku.
Z Terezína si odnesla tyfus a svrab, což ji stálo málem život.
Zpět k divadlu se dostala přes režiséra Karla Konstantina, kterého si následně vzala. Ten ji nepřivedl jen k divadlu, ale bohužel i k alkoholu, ke kterému měla do té doby jistý odpor. K jejímu filmovému návratu jí pomohl Jan Werich. Zahrála si ve filmu Císařův pekař a pekařův císař, což byl její první film po několikaleté odmlce. Když ale zemřel její manžel, projevil se u ní alkoholismus. Její oblíbený nápoj, ne příliš dámský, bylo pivo se dvěma velkými rumy. U filmu se však stále pohybovala, a tak jako jedna z mála hereček stříbrného plátna v něm působila až téměř do konce života.
V roce 1988, kdy Nataša pobývala již
v domově důchodců, poskytla neznámé dívce rozhovor. Nahrávku na kazetě údajně našel student Pražské FAMU, zahozenou v koši. Posloucháte-li tento rozhovor s bývalou filmovou velikánkou, slyšíte optimismus, smysl pro humor a příjemný, milý hlas. Dokonce vás překvapí, že měla stále plány do budoucna. Přála si mít vlastní garsonku, kterou by si vybavila podle sebe. Sen se jí bohužel nevyplnil. Pár měsíců po tomto rozhovoru se v noci probudila ve stejný moment jako její spolubydlící. Nataša měla hlad. Spolubydlící jí nabídla svou tvarohovou buchtu, Nataša ji s chutí snědla a pak navždy usnula.
Jaroslav Beran
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.