Projektové dny jsou na naší škole už tradicí. Vždy dvakrát ve školním roce, na podzim a na jaře, si vychutnáme speciálně zaměřený celodenní program, při němž se žáci napříč ročníky zapíší do vypsaných dílen. Jaké dílny pro nás učitelé připravili letos a co jsme společně zažili, se dozvíte v následujících řádcích.
Tentokrát byl projektový den zaměřený na Cestu světla a dílny byly rozděleny v podstatě na tři typy skupin. Za první lze považovat speciální dílny v prostorách školy, při nichž si naši žáci „zavýtvarničili“, tvořili keramiku, kulisy na vánoční školní besídku, svíčky z včelího vosku, milovníci sladkého pak pekli sluníčka z lineckého těsta a zdobili muffiny marcipánem...
Rubrika Z dílen žáků
V úterý 7. 10. 2014 naše třída vyrazila na výlet do Prahy. Jeli jsme autobusem společně se třídou V. A.
Nejprve jsme navštívili Mořský svět, kde mě nejvíce zaujali mořští koníci a žraloci. Líbila se mi velká akvária, kde jsme viděli spoustu mořských živočichů a ryb. Navštívili jsme také Planetárium. Zde jsme si prohlédli vynálezy. Přešli jsme do kopule, abychom zhlédli film. Připadal jsem si, jako bych byl ve vesmíru. Nejvíce se mi líbily astronomické stroje.
Na závěr jsme si prohlédli Výstaviště a jeli domů.
David Křeček, V. B
ZŠ Jana Palacha v Kutné Hoře
Přistání
Jednou vědci na obloze zpozorovali nějaké těleso. Pohybovalo se po ní a potom zmizelo. Mělo talířovitý tvar a bylo v něm plno zelených mužíků. Poskakovali sem a tam a pořád něco brblali. Ufoni letěli na domovskou planetu Katavara. Ufon jménem Adam se zeptal: „Pilote Kryštofe, kdy přistaneme?“ „Až uvidíme přistávací plochu,“ odpověděl Kryštof. „Tak dobře.“ Po chvilce ke Kryštofovi přiběhl Kuba a řekl mu: „Už ji vidím!“ „Tak se držte, přistaneme!“ Přistáli těsně vedle. Ufo sebou pláclo na břeh moře. Ufoni vylezli ven a Natka řekla: „Hladké přistání.“
Na pláži
Jednou se na ufoní planetě v ufoním městečku ufoni rozhodli, že půjdou na pláž. Vzali si míč, ručníky, plavky a nafukovací lehátko...
Na úterý 7. října 2014 jsme naplánovali školní exkurzi do Prahy. Navštívili jsme Mořský svět a Planetárium. Sraz byl v 7. 30 hod před školou. Na exkurzi jsme vyrazili autobusem společně s V. A.
Naše první zastávka byla na výstavě ,,Mořský svět“ v Praze – Holešovicích. Je to největší výstava mořských živočichů v České republice. Pozorovali jsme žraloky, želvy, mořské koníky a ostatní ryby žijící v moři.
Potom jsme se přesunuli do Planetária. V promítacím sále jsme se dívali na film o vesmíru. Po jeho skončení jsme si prohlíželi exponáty a koupili suvenýry. Moc jsme si to tady užili.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili v ,,Mc´Donaldu“ na ,,malou“ svačinu.
Výlet do Prahy se mi moc líbil a už tedˇse...
Prázdniny už jsou dávno za námi. Zatímco děti odpočívaly, chodily na plovárnu, vyrazily do ciziny nebo k babičce, v naší škole se rozhodně nelenošilo. Za školními zdmi se intenzivně pracovalo.
Když jsme po dvou měsících překročili práh školní budovy, všimli jsme si nejprve šaten, které byly přes prázdniny vymalovány a některé i odvlhčeny. Byla to pro nás příjemná změna.
Další překvapení nás čekalo v prvním patře. Před prázdninovým volnem mi bylo jasné, že k nějakým změnám dojít musí. Do naší školy se totiž zapsalo mnoho nových žáků, věděli jsme, že tři deváté ročníky budou nahrazeny čtyřmi prvními. A protože většina tříd byla již využita, na další nezbývalo odpovídající místo. Musel se tedy vymyslet plán, jak vměstnat nové žáky do školy...
Na začátek prázdnin jsem se těšil již během školního roku. Již potřetí mi rodiče naplánovali ozdravný pobyt na ostrově Hvar. Myslel jsem si, že to bude všechno stejné jako ty roky předchozí, ale bylo to nakonec úplně všechno jiné.
Z pražského nádraží Holešovice jsem měl frčet směr Hvar odpoledne ve 14 hodin. Přijeli jsme tam samozřejmě včas. Táta mi pomohl s kufrem
a mamka mi naposledy zkontrolovala cestovní doklady a všechny papíry o mně. Jako například to, že umím plavat a že se musím denně mazat krémem, abych se zbavil úporného pnutí a svědění pokožky. Přišli jsme na zastávku číslo 8 a nikde nikdo. Mamču chytly nervy, jestli vůbec odjíždím
v tento den. Bylo to pěkně divné...
Tak už je to opravdu tady… naší Palachovce je krásných 30 školních let. Vyrostla na sidlišti Šipší v Kutné Hoře v roce 1984 a od prvopočátku byla a je jeho výraznou dominantou. Kolik změn, příchodů a odchodů již stihla zažít, mimo jiné změnila i své jméno. Nedávno se oblékla i do nové fasády a tento make-up jí velmi sluší. Samozřejmě nezmodernizovala jen svůj zevnějšek, ale neustále na sobě pracuje i v interiéru. S otevřenou náručí a důvěrou vítá návštěvníky
a s porozuměním pečuje o všechny své žáky i zaměstnance. A spolu
s nimi se s úsměvem ohlíží a vzpomíná. Třicet let není zrovna málo – to už stojí za malé ohlédnutí. My z Palachovky jsme se rozhodli nahlédnout do své minulosti.
Od ledna 2014 probíhají ak...
Tak už jsou opět za námi. Prázdniny. Dva měsíce volna pro školáky, období koupání, slunce a rodinných dovolených pomalu, ale jistě končí. Děti opět usedají do školních lavic, dospělé čeká nekonečný koloběh ranního vstávání do práce. Prosluněné dny budou zapomenuty stejně rychle jako minulý rok a z léta zbude jen mlžný opojný opar. Snad jen fotografie na pracovních stolech nám připomenou letní pohodu. Přesto ale nemusíme zoufat – vždyť i podzim nabízí spoustu zábavy, ať už to budou jen procházky spadaným listím nebo kulturní akce. Ke konci září se můžete v Kutné Hoře těšit na tradiční Svatováclavské slavnosti a mezitím si zkrátit čekání zajímavou výstavou (v Sankturinovském domě je pro návštěvníky připravena výstava 1914 – 2014/100 let od vypuknutí I...
>>> více...