0

Vrátil se uctivý služebník

Nové rozhovory na
www.kutnahora.tv se věnují regionální literatuře.

web_hlavicka_samolepka

Miroslav Štrobl a Martin Bartoš mají jednu věc společnou: věnují se regionální literatuře. Miroslav Štrobl právě vydal vlastní knížku Uctivý služebník, která je „ekonomickým“ průvodcem po Kutné Hoře před zhruba stoletím. Dům po domě kniha mapuje to, kde působili tehdejší živnostníci a jakým oborům se věnovali. 

Martin Bartoš už dvě desetiletí vydává ve vlastním nakladatelství Kutna publikace, které se věnují historii, dolování
a geologickým souvislostem Kutné Hory a Kutnohorska.

khtv_strobl

Oba byli dalšími hosty diskusního pořadu Témata a vize, který natáčí Kutná Hora TV (KHTV). Vidět jej můžete na internetové stránce www.kutnahora.tv. Rozhovor s Miroslavem Štroblem už nyní, rozhovor s Martinem Bartošem od druhého prosincového týdne.

„Potřebujeme se občas zastavit a podívat na dobu, která tolik nespěchala, byla esteticky hezká a měla způsob jednání, který dnes neumíme,“ odpovídá v pořadu Témata a vize Miroslav Štrobl na otázku, čím si vysvětluje zájem čtenářů o jeho knihu. Už po dvou týdnech, kdy vznikal pořad pro KHTV, byla prodána polovina prvního, pětisetkusového nákladu.

Dobu, kdy skoro v každém domě byla nějaká živnost, sice nelze vrátit, jak několikrát Miroslav Štrobl zdůraznil, ale měla svůj půvab. „Tehdy byla města odkázána sama na sebe a sama se musela uživit. Koloběh ekonomiky byl jiný,“ připomíná. „Kutná Hora měla městskou spořitelnu, což měla většina měst, všichni živnostníci bydleli tady, všechny peníze odváděli do městské spořitelny. Ta jim je úročila, z toho mohla investovat. Třeba výstavba za Tylovým divadlem směrem na Sedlec je dílo městské spořitelny,“ odkazuje k první republice s tím, že město tehdy mělo vlastní pilu, plynárnu, cihelnu, vlastní ekonomické zdroje, zatímco my jsme dnes závislí na evropských fondech
a supermarketech s dováženým zbožím.

bartos_khtv

Kniha Uctivý služebník má na titulu zmínku o 999 kutnohorských živnostnících, ale Miroslav Štrobl upozorňuje, že jich bylo víc. Prý jich napočítal přes 1200. „Procento živnostníků na počet obyvatel bylo obrovské, všichni se museli uživit a podle toho museli jednat mezi sebou i se zákazníky,“ zdůvodňuje autor titul své knihy.

Například jen v Tylově ulici se prý dalo napočítat 70 živností. A tak pro Miroslava Štrobla je dnes nejsmutnější procházka právě touto někdejší hlavní obchodní třídou. Zdůrazňuje ale, že jedním z důvodů takto živého města bylo i to, že živnostník většinou podnikal ve vlastním domě. „Nahoře bydlel, dole provozoval. Sociální struktura byla jiná,“ říká. Dnešní kutnohorští živnostníci většinou podnikají v pronajatých prostorách.

Podle Miroslava Štrobla je ta relativně nedávná doba stále opomíjena, ačkoliv v Kutné Hoře přinášela mnoho zajímavého. „Hodně víme o dolování,
o stříbrné slávě, ale málo víme o meziválečném období,“ míní autor, podle něhož by se Kutná Hora turisticky mohla prodávat víc než jen „přes Barboru a kostnici“.

„Dnes je zajímavá i novodobější etapa meziválečné architektury,“ připomíná a jmenuje průmyslovou školu, Masarykovu školu, činžovní dům vojenských gážistů od slavného architekta Jiřího Krohy, Městskou spořitelnu architekta Libry (dnešní Komerční banku) a v jejím sousedství drogerii U Bláhů.

„Najdou se tu i zajímavé vily, které zapadaly do historické Kutné Hory, někdy brutálně, někdy s velkým citem.
A když si vezmu, jak dlouho se dohadovalo, kde bude stát Tylovo divadlo, to trvalo desetiletí. Zjednodušeně řečeno, divadlo stojí na svém místě proto, že už tehdy mělo město jasný generel, kudy se bude vyvíjet: na Sedlec, a tam bude centrum města. Dnes je to pravda,“ dodává Miroslav Štrobl.

Ivan Hartman 

Leave a reply