V našem regionu Srdce Čech se nacházejí desítky úžasných starých historických památek. Jsou známé a hojně navštěvované. Existují tu však i památky daleko mladší, přitom neméně vzácné, které jsou ovšem většině veřejnosti neznámé. A tak vás pod heslem „Dost bylo gotiky a baroka“ chceme seznámit se zajímavými a unikátními architektonickými památkami 19. a začátku 20. století, jejichž návštěvu můžete nabídnout svým příbuzným a známým, až vás opět navštíví, a vy už nebudete vědět, co jiného než minule jim ukázat.
Takovou památku představuje Bauerova vila v obci Libodřice u Kolína, která je coby venkovská kubistická vila jediná na našem území. Postavena byla v letech 1912 – 1914 podle projektu jednoho z nejvýznamnějších českých architektů 20. století Josefa Gočára. Mimořádná je i tím, že se v ní nachází největší sbírka kubistické keramiky na světě. Nemusíte být zrovna poučení laici, abyste si už při prvním pohledu neuvědomili, že ten „barák“ je zvláštní. Na oknech dekorativní hvězdicové orámování, hlavní římsa zešikmená, dům zvláštně členěný – Gočár tu použil tzv. blokové stereometrické členění. Snažil se kubisticky vytvarovat celý objem vily, což dokládá srostlice tří polygonálních rizalitů na čelní straně budovy. Laicky řečeno, od středu budovy ustupují dozadu
vedlejší stěny…
A co teprve vnitřek! Uchvátí vás ohromná prosvětlená hala se schodištěm, která je inspirována anglickou vilovou architekturou. Nebo dochovaná koupelna z té doby, jako vystřižená z Postřižin. A krb v hale, za kterým se skrývá ústřední topení… Kubistický nábytek sem byl většinou dovezen, protože velkostatkář Adolf Bauer si vnitřní zařízení udělal po svém. Z původního vybavení se mnoho nezachovalo, jen krb, schodiště, dřevěná vestavěná skříň, knihovna, koupelna, kotel ústředního topení a prádelna. Ale to není až tak podstatné, podstatný je prvotní dojem – dýchne na vás atmosféra začátku 20. století, jako kdyby pan majitel jen na chvíli odjel a služebnictvo dostalo volno…
Kubistický nábytek v tmavých barvách fascinuje geometrickými tvary, většinou zešikmenými. Jedna židle s vybočenými nohami vzbuzuje dojem, že když se na ni posadíte, zlomí se. Je to však jen pocit… Některé z místností působí poněkud pochmurně, vyvažují to však bílé dveře a okna. Překvapí vás skříň s velkým zrcadlem v levém rohu pánské ložnice v přízemí. Odemknete-li její zámek, skříňové dveře se promění ve skutečné, kterými můžete projít naproti přes chodbičku přímo do koupelny. Pán domu si to uměl zařídit… Jeho „fígl“ trochu připomíná tajnosti šlechtických zámků. Nelze se tomu až tak moc divit, protože Adolf Bauer bydlel předtím na nedalekém zámečku, což na něm muselo zanechat jisté stopy.
Kde však kromě toho hledat důvody, proč se byť bohatý, ale přesto sedlák z vesnice rozhodl pro vlastní bydlení postavit na tehdejší dobu zcela výjimečnou stavbu, navíc od jednoho z nejvýznamnějších architektů? Možná v tom hraje roli skutečnost, že v nepříliš vzdálené Ratboři si o rok dříve (1911 – 1913) rodina Mandelíkova, majitelé cukrovaru, cihelny, kolínské elektrárny a mnoha polností, nechala postavit snad poslední zámeček v Čechách, a to podle návrhu Gočárova učitele, architekta Jana Kotěry. Stylově jde sice o neoklasicismus, ale s prvky kubismu ve vnitřním vybavení. Na něm se podílel i Josef Gočár. Byla to rivalita mezi místní zemědělskou elitou? Chtěl Bauer Mandelíka přetrumfnout svým příklonem k právě se rodící moderně ve výtvarném umění, tedy i v architektuře? Kdoví…
V každém případě nám zanechal úchvatné dědictví, které by se však do dnešních dnů, pokud by nepřišel listopad ´89, nejspíš nedochovalo. Poté, co byla vila Bauerům zabavena nacisty a oni jako Židé posláni do koncentračního tábora, kde byla celá rodina zavražděna, připadla po válce obci, která v ní zřídila své sídlo. Lze jen těžko uvěřit, že v kuchyni bylo kadeřnictví,
v dalších místnostech knihovna, v patře soukromý byt. I když byla vila v roce 1958 prohlášena za kulturní památku, stát do ní neinvestoval ani korunu, takže po revoluci byla už v tak zdevastovaném stavu, že obec, na kterou byla převedena, na její rekonstrukci neměla peníze. V roce 2002 ji proto prodala Nadaci českého kubismu, a tím ji zachránila. Nadace vilu v letech 2005 – 2010 opravila se záměrem vybudovat v ní kubistické muzeum. Snažila se přiblížit ji co nejvíce jejímu původnímu vzhledu včetně anglické zahrady se vzácnými dřevinami. Postavila nádherný kubistický plot podle návrhu Josefa Gočára, který Adolf Bauer nezrealizoval, a také romantickou repliku Gočárova kubistického altánu, jehož originál je umístěn v Praze na Hradčanech v Tychonově ulici.
Při rekonstrukci byly nalezeny vzorky tapet, podle nichž byly vyrobeny jejich repliky. V koupelně se zachovala část původních obkladů, takže keramická firma se při její obnově měla čeho držet.
Pikantní na celé rekonstrukci je, že nebyla a není známa jediná dochovaná fotografie interiérů, takže architekt Michal Sborwitz a restaurátoři neměli úplně jednoduchý úkol.
Vila byla veřejnosti slavnostně otevřena 28. června 2008 jako Muzeum Josefa Gočára a Galerie kubistického designu. Věřte, že stojí za návštěvu. Prohlídky jsou možné celoročně od úterý do neděle po telefonické objednávce alespoň den předem na čísle 602 188 419 nebo pomocí rezervačního systému na stránkách www.nck.cz.
Příště se budeme věnovat Kotěrově Novému zámku v Ratboři, o němž jsme se v tomto článku již letmo zmínili.
Dana Čermáková
Fotografie autorka
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.