Čas živlu zemského, který nás ovlivňoval prostřednictvím znamení Panny, se nachýlil a své pomyslné žezlo předá 22. září v 16 hodin a 20 minut vzdušnému znamení Vah. Nastává podzimní rovnodennost, která otevírá bránu k podzimu, času sklizně i jemné nostalgie za uplynulým létem, a nám nezbývá než se, podobně jako příroda, zaměřit na plody svých činů. Napravit, co se dá, bychom měli dříve, než začne zima.
Znamením Vah začíná druhá polovina zvěrokruhu. Jestliže bylo první znamení Berana zaměřeno především na své vlastní Já, Váhy rozpoznávají samy sebe prostřednictvím druhých. Váhy vyznávají pravdu a vyžadují dokonalost a harmonii. Vládne jim planeta Venuše, která rozvíjí krásu a soulad ducha a hmoty. V pozemské realitě, kde má každá mince i svou odvrácenou stranu, se však ideál jen těžko hledá. Bělostný květ lotosu vyrůstá z bahna, které Váhy vidět nechtějí. Jejich idealismus někdy hraničí s naivitou a často se dostávají do složitých situací, kdy se jejich sny tříští o skutečnost.
Hlavní tón energie nás nutí k vyrovnání, pravdivému pohledu na náš život
a spravedlnost. V neposlední řadě hledáme krásu, obzvlášť pokud nám
v životě chybí. Podzimní tendence se zásadně promění vlivem přechodu Jupitera z Panny do znamení Vah. Můžeme se těšit na roh hojnosti, který po celý rok bude sypat všem, kteří jsou připraveni prožívat své štěstí. Jupiterovská energie zesiluje nejen to, co vnímáme jako radostné, ale bohužel i vše, co nám ve štěstí brání. Nejdříve je tedy potřeba odstranit vnitřní i vnější bloky, aby hojnost mohla učinit šťastné i ty, kteří jsou nyní především na řadě – Váhy.
Ženský princip v podobě planety Venuše se začínajícím podzimem sestoupí do hlubin znamení Štíra, kde bude vyzván, aby se věnoval svému vnitřnímu světu. Je potřeba najít kořeny své ženské podstaty a podívat se na osudy ženské linie svých předků, zjistit, zda je možné něco posunout, očistit nebo vyzvednou ze stínu. Mužský princip, reprezentovaný planetou Mars, hledá ve znamení Střelce své ideály, aby od 28. září opustil honbu za chimérou a nastoupil ve znamení Kozoroha vytrvalou a někdy
i úmornou cestu za skutečnými činy.
Váhy mají vytříbené estetické cítění, na procházku krásným podzimem je tedy vezmeme k monumentu Kutné Hory – chrámu svaté Panny Barbory. Stavba, která trvala 500 let, byla v prvopočátku důsledkem mnoha svárů mezi kutnohorskými patricijskými rody a sedleckým klášterem cisterciáků. Myšlenka na vlastní duchovní samosprávu se ujala, a tak se pod patronací horníků začala budovat perla, která směle konkurovala i pražské katedrále sv.Víta. Podobnost mezi oběma stavbami není náhodná. Stejný rukopis je dán projektantem Janem Parléřem, synem Petra Parléře, stavitelem chrámu sv. Víta. Z vyhlídky na střeše přilehlé kaple Božího těla se můžeme pokochat nejen gotikou, ale také výhledem na nově obnovené vinice pod Jezuitskou kolejí nebo do údolí říčky Vrchlice. Ve zlátnoucím listí protějšího svahu spatříme do skály vytesaný portrét Jaroslava Vrchlického a můžeme si v duchu zašeptat slova jeho nesmrtelné básně „Za trochu lásky šel bych světa kraj.“
Markéta Vostrá
Ilustrace Marie Brožová
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.