Pravé tváře filmových hvězd – Václav Lohniský

10.11.2016 Publikováno v Seriál

Václav Lohniský

(*5. 11. 1920)

Václav Lohniský se divákům vryl do paměti filmovými rolemi jako podlézavý Hujer z filmu „Marečku, podejte mi pero!“,  dobrácký smrťák z pohádky Dařbuján a Pandrhola nebo doktor Chocholoušek z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! Přesto, že se objevil ve 129 filmech, zahrál si pouze jedinou hlavní roli, a to ve slovenském filmu režiséra Dušana Hanáka „322“ z roku 1969. Jeho hlavním povoláním však nebylo filmové herectví, byl především uznávaný divadelní režisér. Jeho obrovské pracovní nasazení ho nakonec stálo život.

Narodil se v Holicích u Pardubic státnímu radovi. Část dětství trávil s rodiči v Krkonoších ve městě Úpice, kde taky odmaturoval na místním gymnáziu. Matka byla velmi nábožensky založena, a tak chtěla, aby šel studovat na kněze. Dva roky tedy studoval na bohosloveckém semináři v Hradci Králové, ale pak studií zanechal a šel studovat herectví a následně i režii na dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Své uplatnění na jevišti získal již při studiu. Říkal, že neměl rád, když ho režíroval špatný režisér, a proto se do režírování pustil sám. Po škole působil jako režisér i herec ve Státním divadle v Ostravě, pak odešel do Krajského oblastního divadla v Plzni. Své hlavní působiště ale nalezl v pražské Libni v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), kde několik let byl dokonce i ředitelem. Divadlo S. K. Neumanna se díky němu dostalo do velkého povědomí diváků. Nechodili tam jen místní z Libně, ale jezdili tam najednou lidé z celé Prahy. Byl spolurežisérem první hry divadla Semafor Člověk z půdy autorské dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr.

Za svůj život zrežíroval celkem 105 divadelních představení včetně několika oper. Své hry si důkladně propracovával a dělal si do zápisníku různé popisy a kresby scénografie, kostýmů, postav apod. Díky své nenapodobitelné fyziognomii byl obsazován i do filmu, a to zejména do záporných rolí. Dokonce sám režíroval film Panenství a kriminál. Roku 1969 získal titul zasloužilý umělec.

Ve společnosti působil jako společenský extrovert se smyslem pro humor. Ve skutečnosti byl však uzavřený a nerad o sobě mluvil. Rád si přikresloval některá fakta, proto mu někteří říkali „bajkař“. V podstatě byl ale dobrý a čestný člověk.  Měl stále potřebu sebevzdělávání a především veliký literární přehled. Miloval poezii a díky ní si padl do oka s jeho budoucí manželkou, herečkou Zorou Jirákovou, se kterou později měli dceru Michaelu Lohniskou, taktéž herečku.

Václav Lohniský byl obrovský workoholik, který si na sebe bral příliš mnoho práce. Do toho všeho na něj působil tlak politické situace. Prostor svobodného smýšlení se zužoval a on byl tím vším už unaven. Jeho poslední role byla ve filmu Krakonoš a lyžníci. Divák se rozplývá nad poetickou krajinou zasněžených hor a celkovou atmosférou, ale štáb nevzpomíná na natáčení tak pozitivně. Přímo na place totiž dostal Václav Lohniský svůj již třetí infarkt, který byl také jeho poslední. Měl se točit záběr, kdy z vrcholku kopce sjede na lyžích do údolí.

Na osudový okamžik vzpomíná Zdeněk Troška, který zrovna na filmu pracoval jako asistent režie. „Vydal jsem se s ním do stráně, on si nesl lyže a já se snažil zprovoznit nefunkční vysílačku. Ještě jsem mu říkal, ať na mě počká, že mu je vezmu. Těkal jsem očima mezi vysílačkou a místem, odkud se měl pořídit záběr, a najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu. Říkal jsem mu, že to není vhodné místo pro odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Přiběhl jsem k němu a viděl, jak se mu protočila bělma.“

Na natáčení se Lohniský velmi těšil. Žertoval, že konečně využije to, co jediné mu jde – lyžování. Režisérka Věra Plívová-Šimková mu ještě říkala, že mu nebude vidět do obličeje, tak to můžou sjet lidi z horské služby. On si však nedal říci. „Je zvláštní, jak se ten život nějak vrací do kruhů k tomu počátku. V Krkonoších prožil nejkrásnější dobu svého života, útlé mládí, a pak tam přišel vlastně umřít,“ řekla před lety jeho žena. Ač působil hodně v divadelní sféře, do paměti diváků se vryl především díky filmovým rolím. Jeho filmovými hlášky se dodnes baví spousta
z nás.

Jaroslav Beran