Díl 3. – Volby
To ale bylo mediální pozornosti věnované právě uběhlým volbám. Hlavní časy televizního vysílání ovládly předvolební superdebaty a politici se prací svých týmů postupně přetvářeli k obrazu výsledků anket mezi voliči. Staré osvědčené principy se opět o malý kousek „zinovovaly“, aby ve výsledku nechaly ten náš lidský svět uhnout z cesty k (jak to říci) „prozření“. Zní to jak vystřižené z nějakého fantasy románu. Ale ruku na srdce, nepřipadáte si tak někdy? Já ano. Podívejme se na ten náš způsob žití trochu s odstupem.
Volby. Slovo odvozené od základu „volit“. Mít možnost si vybrat. Základní princip spočívá v tom, že existuje nabídka jakýchsi možností. Ty se nám, voličům, (jste-li voliči) odkryjí prostřednictvím volebních kampaní. Až sem to ještě dává jakýs takýs smysl. Ovšem to, kde se smysl začíná vytrácet, jsou už kampaně samotné. Teprve letos jsem si uvědomil, že jako příznivec peprného humoru vlastně předvolební kampaně miluju. Tolik neuvěřitelných hesel jsem nikdy předtím neviděl. Opravdu jsem se od srdce zasmál tomu, kam až jsou mnozí schopni zajít. Procházím si ta hesla a napadá mě právě slovo „supermarket“. Se vším všudy. V současných volbách se zrcadlí odraz naší doby. Nejde vůbec o obsah, nýbrž o obal. Koupíte si mouku v barevném veselém obalu či v šedém balicím papíru, budou-li stát stejně? Jablečný džus nebude tolik atraktivní v nepolepené PET lahvi jako v krásné, jakoby orosené krabici. Znáte to všichni.
Volební kampaně jsou dělány na úplně stejném principu. Nikdo se tím netají, informace o tom se dozvíte z úst přímo zúčastněných, ale nikomu na tom nepřipadá nic divného. Věty jako, a to cituji: „Posledních čtrnáct dní kampaně nesmíme podcenit, na těch totiž nejvíce záleží při konečném výsledku“, či „Volby se nám nepovedly, neměli jsme dobře udělanou kampaň“, jsou svým obsahem v důsledku až děsivé. Existují i filmy o tom, jakou moc mají reklamní agentury a lidé zabývající se mediální propagandou. Můžu uvést hned dva, které mě právě napadají: Vrtěti psem či Český sen. V učebnicích dějepisu nechybí kapitoly o Adolfu Hitlerovi a jeho naprosto dokonale prováděné propagandě. Přesto se dnes většina lidí stejným principům podřizuje, nechává se jimi klamat a důvěřuje jim. Bez jakéhokoli racionálního důvodu jsme ochotni důvěřovat neznámému jedinci na billboardu, který o sobě tvrdí, že je slušný člověk a že nám s ním bude lépe, když mu dáme hlas. Sedmdesát let po válce. Toho člověka vidíme během cca jednoho měsíce nesčetněkrát. Zvykneme si na jeho tvář a v kontextu jiných tváří si ho zařadíme do žebříčku sympatie. Pod tlakem médií jen těžko čelíme nátlaku rozhodnout se pro jednu z tváří. Nabídka je jasná, jednoho z nich si kupte. Jiné zboží není skladem.
Ovšem tak, jako jsou zkreslené informace o složení na obalech výrobků, tak jak klame velikost kelímku nočního krému zvenčí oproti skutečnosti, tak jak se dá zkreslit země původu pouhou samolepkou s vlaječkou atd., tak můžou klamat i ony tváře na plakátech. Nemohu zapomenout na nedávné prezidentské kampaně. Lepší přehlídku kvalitní filmařské a reklamní práce na úkor pravdivé výpovědi o člověku jsme za poslední roky nemohli vidět ani v biografu. Zboží je nám předkládáno v neskutečných odstínech a nepravděpodobných parametrech. Přesto ho kupujeme. Není pro nás důležité, jak je kvalitní, ale jak kvalitně působí. Jediný, ale podstatný rozdíl oproti volbám je v tom, že si české normální rajče můžeme jít koupit k sousedovi na farmu. Pro výhled lepší budoucnosti (nejlépe bez dnešní představy politiků) si ale jinam zaskočit nemůžeme. A tak nám zbývají pouze dvě možnosti: koupit nebo nekoupit – volit či nevolit. Doufám, že to ještě nějakou dobu nebude znamenat: Být či nebýt. Asi bych volil nebýt.
Hezké časy přeje vaše Divadélko Kůzle.
Leave a reply
You must be logged in to post a comment.