Bylo krásného slunného dne a paní Čistá dříve přijela z práce. Vtom zazvonil telefon. Volala paní učitelka Aničky a stěžovala si, že Anička si ve škole po sobě neuklízí. A co víc, není na hodiny připravená, nenosí si pomůcky a má nepořádek v aktovce, na stole i ve stole. Všechno má špinavé od barev, protože si neuklízí věci po výtvarce. Paní Čistá se velmi divila, protože se s Aničkou do školy každý den připravuje. Paní učitelce poděkovala a rozloučila se s ní. Když položila telefon, přišla Anička ze školy. Začala se jí vyptávat, zda je pravda, co jí paní učitelka pověděla. Anička se přiznala, ale sama nevěděla, proč se tak chová, když se jmenuje Čistá. Maminka otevřela aktovku a byla překvapená, jaký v ní má Anička nepořádek...
>>> více...
Rubrika Z dílen žáků
V parku U tří koček se každý den scházejí kočky z celého okolí a povídají si co ten den zažily. Tak je to i dnes. Jen kocourek Proužek tu není. Hlavní a nejdůležitější kočička Micinka se ptá svého poradce Snížka kde je kocourek Proužek. Ale poradce jí jenom řekne, že neví. Micinka se tedy zeptá Mourinky, jestli neviděla kocourka Proužka. A ta odpoví: „Vždyť jde támhle, vidíš Micinko?“
„Ach Proužku, kde jsi byl tak dlouho?“, ptá se ho hned Micenka.
Ale Proužek řekne, že zaspal. Když nastane čas vypravování Micinka si zvolí Proužka, aby řekl jak dnes prožil den.
Proužek se protáhl, zívl a zamňoukl: „Dnes jsem veličenstvo Micinko nedělal vůbec nic.“
„To je vše, co mi povíš, Proužku?“
„Nemohu povídat víc,“ řekl Pr...
Na 13. ledna 2015 byla pro naši třídu naplánována beseda s manželi Kašparovými. Podobné setkání, ovšem s jinou tématikou, bylo v našem rozvrhu již v prvním ročníku. Paní doktorka Kašparová je psycholožka zabývající se od problémů s drogami až po manželskou poradnu. Právě s ní jsme strávili první dvě hodiny. Úvodním tématem byly naše životní hodnoty, cíle a vize do budoucna. Každý měl na svůj papír napsat ty nejdůležitější věci ve svém životě a zároveň, čeho by chtěl jednou dosáhnout. Následně jsme jednotlivé texty četli a porovnávali. Další téma již bylo na nás – paní Kašparová nám dala možnost si vybrat z oblastí drogy nebo životní role. Oblast drog byla pro nás mnohem zajímavější, a tak jsme strávili více jak hodinu volnou konverzací právě na toto téma...
>>> více...Den naruby. Asi každý míváme někdy pocit, že takový den zažíváme. Když se ale obrátí den naruby ve škole, učitelé zasednou do lavic a žáci se postaví za katedru. Právě tak probíhal 17. únor na Základní škole Žižkov.
Všichni své dočasné úlohy přijali velmi zodpovědně. Někteří učitelé se vžili do rolí neposlušných žáků, paní učitelky, zejména z prvního stupně, si před usednutím do lavic učesaly culíčky a navázaly mašličky do vlasů. Zodpovědně se ale ke svým povinnostem postavila i většina vyučujících – žáků. Na své hodiny se pilně připravovali a jako dočasní učitelé působili velmi seriózně. Někteří se natolik vžili do svých rolí, že dokonce využili možnost vykázat neposedného žáka do ředitelny. Tam na ně čekali i noví ředitelé, Tomáš Flachs ze 7...
Rozhlas hlásí dobré jitro,
zprávy: zase něco chytlo.
Co to hoří? Domy, stromy,
nebo to jen bijí hromy.
Je tu zmatek, chaos, křik,
těžko by si někdo zvyk´.
Na oblaka dýmu všude,
kdy tomu konec bude.
Na silnici pod strání
už je slyšet houkání.
To už jsou tu hasiči,
natahují hadici.
Jsou to kluci jako buci,
velcí, silní chlapáci,
co umí vzít za práci.
Plameny tu šlehají,
nikdo tu strach netají.
Všichni běží na pomoc,
za chvíli už bude noc.
Vody teče jako v řece,
přestaňte už hořet přece.
To si přeje každý z nás,
už jsme tady dlouhý čas.
Na rtech je však vidět úsměv,
můžete už slavit úspěch.
Domy už jen doutnají,
nikdo radost netají.
Oheň už to zkrátka vzdal,
neměl šanci hořet dál.
A tak pozor lidičky,
hlídejte si dětičky...
Jako každý jiný den, i dnes jsem se vydal do školy. Chodím už do osmé třídy, přestože je mi jen třináct let.
První hodinu máme matematiku. Učíme se Pythagorovu větu, je to nuda. Můj starší bratr mi totiž tuto problematiku vysvětlil již minulý rok. Ani nevím, jak se to stalo, asi jsem se zahleděl z okna. A pak jsem prostě usnul.
Zdál se mi krásný sen o tom, jak běžím po rozkvetlé louce. Najednou se přede mnou objevila zchátralá chatka. Nedalo mi to a vešel jsem do ní. Uvnitř stavení rozhodně zchátralé nebylo. Zrcadla měla zlaté okraje, nábytek ze slonoviny. Vše jako z nějaké luxusní vily. Vše – až na jedno staré dřevěné okno. Vyzařovalo z něj cosi tajemného, jakási magie. Pohlédl jsem z toho okna. Krajina za sklem měla červenou barvu...
Ve dnech 7.–12. prosince 2014 se studentky kvarty a tercie Církevního gymnázia v Kutné Hoře vypravily do německého města Lipsko, aby se tam účastnily výměnného pobytu, který byl organizován společně se školou BIP Kreativitätsgymnasium. Předem připravený program byl bohatý. Studenti se navzájem učili jazyky, účastnili se projektů a ti naši se svými německými partnery poznávali zvyky a zajímavosti.
Ačkoli to tak nevypadalo, první den byl náročný. Celé dopoledne jsme sice seděli ve vlaku, ale po několika hodinách očekávání jsme se už mohli přivítat s našimi německými rodinami. Jeden z nejzajímavějších dnů byla středa. Dopoledne jsme ve skupinkách poznávali Lipsko v podobě bojovky...
Jako každý rok jdeme s rodinou na procházku. Když se blížíme k Vrchlici, vidíme nádherný barevný koberec. Po projití bránou objevíme úžasnou krajinu jako z jiného světa. Zvířata radostně skotačí v listí. Všude po zemi to hraje různými barvami. Stromy jsou holé, celá jejich krása opadala. Zem vypadá, jako by někdo šel s kouzelným sáčkem a rozhazoval různé barvy z malířské palety. Vypadá to, jako by nás ty barvy někam vedly. Když to vše vidím, jsem zase jako malý kluk, co musí vše prozkoumat, házet listím a sbírat listy podle barvy. Vrchlice se změní na různě barevnou pohybující se vodu. Jdeme dál… Opět je vše jiné – jinak barevné listy, jiné tvary, a koberec listů se také změní. Připadá mi to až jako mávnutí čarovnou hůlkou… A to je ta magie podzimu...
>>> více...Tak máme po Vánocích – „svátcích klidu a pohody“. Přemýšlím, zda se skutečně Vánoce i v dnešní době mohou honosit tímto přízviskem. Co pro nás prosincové svátky v dnešní době vlastně znamenají?
Původně měly Vánoce připomínat narození Ježíše Krista. Pro křesťany je tomu tak nepochybně dodnes – společně s Velikonocemi jsou to pro ně z mého pohledu nejdůležitější dny v roce. V poslední době jsou ale Vánoce stále důležitějšími také pro obchodníky. Lidé dávno zapomněli na původní ideu Vánoc a berou obchody, ať již ty kamenné nebo internetové, útokem. Kdo by na Vánoce nekoupil nějaký ten dar, dárek, dáreček?
Největší radost mají z Vánoc samozřejmě děti...
Byl jednou jeden pejsek, co se promenádoval s flákem masa v zubech. Viděla ho liška a dostala nekalý nápad mu maso vzít. Malý pejsek byl pošetilý a liška to dobře věděla. Nalhala mu, že zná místo, kde je masa mnohem víc. Pejsek zahodil maso, aby mu nepřekáželo, a běžel, kam mu liška řekla. Když tam pejsek doběhl, viděl tam jen další hořekující a lamentující zvířátka podvedená liškou.
Kateřina Dědičová, IX. B
ZŠ Jana Palacha v Kutné Hoře